V každém okamžiku se můžeme rozhodnout nechat minulost být a formulovat naše nové sebepojetí.
Štěstí | Veronika Sladovníková | 10. 1. 2013
Člověk je neustále obklopován zátěžemi pocházejícími z minulosti. Jsou v nás zakořeněné už od dětství. A tak se pouštíme do nových věcí a předem si říkáme: „To zase dopadne!“ Jak se takového přístupu zbavit? Je to běh na dlouhou trať, ale cesta existuje.
Až příliš se zabýváme minulostí a těžíme z toho, co se stalo. Přestože je to přirozené, omezuje to náš život. Naučíme se jistým frázím, které naše mysl bere jako samozřejmé a zaručeně pravdivé. Mnohé takové věty jsou ale sebedestruktivní a zabraňují nám měnit se, růst a žít.
Do jaké míry jsme skutečně svázáni se svou minulostí? Můžeme se naučit jiným frázím? Takovým, které podpoří náš osobní růst? A které to jsou?
Sami si vytváříme představu o tom, jaký bude ten a ten okamžik, a těmito předpoklady se už dopředu stresujeme.
Neexistuje zaručený návod typu tyto věty si opakujte a zbavíte se vašich předsudků. Existuje ale možnost své sebepojetí změnit. Mějme přitom na paměti, že nejsme minulost, ale jsme to, co dokážeme tady a teď.
Život je v každém okamžiku jiný. My však předpokládáme, že to špatné, co se nám přihodilo, se stane znovu, a nikdy to nebude lepší. Sami si vytváříme představu o tom, jaký bude ten a ten okamžik, a těmito předpoklady se už dopředu stresujeme.
Zkusme si nevytvářet předsudky jako nedokázal/a jsem to před tím, nedokážu to ani teď. Je nám nabízen nový okamžik, ne minulost, kdy jsme udělali chybu. Můžeme jej prožít a zvládnout, jak nejlépe umíme. K tomu je ale potřebné přeformulovat své pojetí sebe sama.
Zkusme výše uvedené fráze, které v sobě máme, pojímat jako součást minulosti. Přestaňme je prostě považovat za stále aktuální a pravdivé. Nahraďme je větami typu:
Jediný, kdo nám ve změně opravdu brání, jsme my sami. Přestaňme se upínat se na to, jací jsme byli. Důležité je, jací jsme teď.
Pokud nám stále v mysli tkví sebedestruktivní myšlenka, neničme se za to další takovou myšlenkou.
Přeformulovat své fráze, naučit se žít v přítomnosti a postupně tak změnit i své prožívání je běh na dlouhou trať. Pokud nám stále v mysli tkví sebedestruktivní myšlenka, neničme se za to další takovou myšlenkou a zase nejsem schopný/á myslet jinak, nýbrž sami sebe podpořme: Je skvělé, že si dokážu uvědomit, že takový/á nechci být a nechci, aby neopodstatněné myšlenky zasahovaly do mého života.
Vytahováním starých kostlivců ze skříně jsme jen nuceni prožívat minulost znovu a to nám brání růst. Je to začarovaný kruh, ze kterého se lze ale dostat ven. Pro začátek si zkusme poctivě zodpovědět pár otázek.
Naše myšlenky jsou jen naše. Můžeme si s nimi hrát. Můžeme si je ponechat, měnit, rozvíjet, sdělit je druhým.
Z negativních myšlenek, které nás omezují, bychom se měli naučit těžit to dobré. Pokud přijmeme novou skutečnost a nebudeme se živit minulostí, máme možnost naučit se žít tady a teď a nenechat se ovlivňovat starými frázemi, které ani nemusí být pravdivé.
Více k tématu:
Dyer, Wayne W. Vaše bludy. Praha: Talpress, 2008.