Život po životě — archivovaná diskuse

Zpět na novou diskusi

Milos 2. 11. 2012 11:44
Ak prestane srdce pumpovat krv do obehoveho systemu je to to iste ako ked pametovemu mediu dojde elektricka energia (nedokaze ukladat informacie) potom nastava otazka ako je mozne ze mozog si v tom case ukladal info? Ale prve lastovicky sa objavuju ale na kvantovej urovni da sa to dohladat na nete.
Ma.Ch. 2. 11. 2012 12:53 +4
Prečo v zážitkoch NDE má človek rekapituláciu života, to čo urobil dobre a zle? Podľa vedy je to vraj halucinácia. Absolútne nesúhlasím. Človek si spomína skôr pekné veci. Nie to čo robil zle a ako pomohol alebo ublížil iným. Prečo sa mu nevybavuje dovolenka pri mori keď bol v tichu a sám a každý mu dal pokoj. Prečo sa mu nevybavuje prvé alebo 130-te milovanie sa s krásnou ženou? Prečo sa mu nevybavujú tie "malé" úspechy ktoré teoreticky po smrti už nič neznamenajú? Jednoznačne so stanoviskom vedy nesúhlasím. Veda nikdy nepovie nevieme radšej bude byť päsťami do stola - toto neexistuje a slovíčkarením dokazovať túto neexistenciu. :-/ Osobne som mal takýto zážitok mal keď som mal 13 rokov. Počas jedného lekárskeho zákroku som sledoval "mimo" telo čo so mnou robia. Ostatné - tunel rekapitulácia ... atď. nie. V tom čase 1984 sa o tom veľmi nedalo nikomu hovoriť. Dôkaz v leteckej centrifúge tak isto nie je dôkaz. Síce srdce funguje ale vďaka simulovanému preťaženiu mozog nedostáva dostatok krvi a de facto sa dostáva do stavu pred smrťou. Tento experiment robila NASA alebo NAVY už neviem. Drogy vyvolávajú síce iný stav ale vždy je (môže byť) u každého iný. Záleží aj od typu drogy. Pri tomto stave sa vždy vyskytuje niečo ako prehľad vlastného života z pohľadu skutkov k iným ľuďom.
Anna 2. 11. 2012 13:09 +4
NDE jsem nikdy nezažila, přesto o něm nepochybuji. Před 2 1/2 lety jsem jsem se na služební cestě dostala zřejmě do časové smyčky a nebyla jsem ani pod prášky, ani bez kyslíku a senzorická deprivace byla vyloučená, poněvadž jsem řídila auto a musela sledovat provoz. Bylo to v Krnově a podle mého odhadu jsem se dostala tak o deset let zpátky (podle úsporných žárovek v lustrech restaurace). Mnohokrát mne od té doby napadlo, jak by se vyvíjel dál můj život, kdybych měla hlad a na tu svíčkovou si tam zašla. To že něco nevidím nebo necítím neznamená, že to není!
Ma.Ch. 2. 11. 2012 13:51 +4
Ptáme-li se, zdali a jak probíhají „prožitky blízkosti smrti“ (PBS) u slepců, klademe otázku nejen zajímavou, ale pro osvětlení autentičnosti a teoretické podstaty tohoto jevu velmi závažnou. Poznatky z této oblasti mohou nejenom usměrnit teoretickou orientaci o PBS, ale také mít dosah na konvenční chápání mechanismu zraku. První nevidomá osoba, o které je známo, že v USA veřejně vystoupila, aby promluvila o svých dvou PBS s vizuálními elementy, je uváděna pod jménem Vicky U. Svoje zážitky sdělila již zmíněné Kimberley Clark Sharpové, koordinátorce největší a nejstarší odbočky a podpůrné skupiny Mezinárodní asociace pro studia blízkosti smrti v Seattlu a Gregovi Wilsonovi, asistujícímu koordinátorovi. Ve svém autobiografickém vyprávění Vicky uvádí, že ztratila zrak bezprostředně po narození. Jako předčasně narozenou ji v porodnici dali do inkubátoru s nadměrně vysokým množstvím kyslíku, což natrvalo zničilo její zrakové vnímání (ona to označuje za „zničený optický nerv“). Vicky zdůrazňuje, že je úplně slepá, nevidí ani světlo, ani stíny, prostě nic. Proto ani nebyla schopna pochopit koncept světla a barev a vytvořit si k nim vztah. Předsmrtné prožitky slepců - (Kapitola z knihy Miluše Součkové: Světlo a naděje)
Milos 2. 11. 2012 19:02 +1 v reakci na Ma.Ch. 2. 11. 2012 13:51
Tak tak :)
Skatemurai 2. 11. 2012 20:06 +1
Líbí se mi "výsměch" bádání po posmrtném životě vyjádřený cca tímto: "Proč se nezajímají raději o to co bylo PŘED životem?"
Lenka 2. 11. 2012 20:33 +3 v reakci na Skatemurai 2. 11. 2012 20:06
Bylo by fajn vědět, co mě čeká po smrti, abych Na druhou stranu je opravdu těch životních událostí dost, že mám vystaráno, abych řešila spíš svůj život, než to, co bude potom :)
Ma.Ch. 2. 11. 2012 22:39 +1 v reakci na Ma.Ch. 2. 11. 2012 13:51
http://www.nevidomimezinami... Iný zdroj toho istého prípadu: Naša prvá respondentka bola Vicki Umipegová. Keď som s ňou hovoril prvýkrát, mala štyridsaťtri rokov, bola vydatá a mala tri deti. Ona sama sa narodila predčasne a vážila iba poldruha kilogramu. Na stabilizáciu detí v inkubátoroch sa vtedy používal kyslík. Vicki ho však dostala priveľa, čo malo za následok poškodenie očného nervu. Jeden chybný zákrok spôsobil, že bola od narodenia úplne slepá. VU: To prvé, čo som si naozaj uvedomila bolo, že som hore pri strope a počula som rozprávať lekára — bol to muž — a pozrela som sa dolu a videla som to telo a spočiatku som si nebola istá, či je moje. Spoznala som si vlasy. (Pri neskoršom rozhovore uviedla ešte jeden znak, ktorý jej pomohol spoznať sa a bol to veľmi nezvyčajný snubný prsteň, ktorý nosila). KR: Ako vyzerali? VU: Boli veľmi dlhé... až po pás. Časť z nich mi odstrihli, čo ma vtedy nahnevalo. (V tej chvíli počula ako lekár povedal sestre, že mu je ľúto, ale pre zranenie ucha bude táto pacientka nielen slepá, ale aj hluchá). Vnímala som aj ich pocity. Tam z toho miesta pri strope som vedela, že sa veľmi snažia a videla som, čo všetko so mnou robili. Videla som na hlave otvorenú ranu a veľa krvi. (Nevedela uviesť farbu a, ako hovorí, stále nemá predstavu o farbe. (krátené je tu málo miesta) Mám to celé v PDF. Pošlem ak niekto chce.
Milos 3. 11. 2012 07:04 v reakci na Lenka 2. 11. 2012 20:33
Ak naozaj posmrtny zivot je (ako ze bolo by nezmyselne keby nebol) potom je tento zivot sice dolezity v mozajke existencie ale v podstate irelevantny
Milos 3. 11. 2012 07:24 +2
Ak pacient zomrie kvantove informacie zostavaju zit mimo tela vo vesmire ako dusa. Dvojica svetovo uznavanych vedcov kvantovej teorie oznamili ze mozu potvrdit existenciu duse. American Stuart Hameroff a Brit Roger Penrose ktori vyvinuli kvantovu teoriu vedomia tvrdia ze nase duse sa nachadzaju vo vnutri struktur zvanych mikrotubuly ktory ziju v nasich mozgovych bunkach. Ich teoria vychadza z predstavy o mozgu ako o biologickom pocitaci so 100 milirdami neuronov ktore posobia ako informacna siet. Informuje portal News.com.au. Vo chvili kedy je clovek na pokraji smrti mikrotubuly stracaju kvantovy stav ale informacie v nich nie sú znicene. Laicky povedane dusa neumiera ale vracia sa do vesmiru. "Povedzme ze srdce prestane bit pacient zomiera. Avsak kvantove informacie v mikrotublách nie su znicene. Tie sa rozptyluju vo vesmire," uviedol Stuart Hameroff. "Ak je pacient resuscitovany ak ho ozivia kvantova informacia sa vracia do mikrotubul a teda do tela a pacient ma zname zazitky so smrtou (svetlo na konci tunela pozn. red.)" dodal Hameroff. V pripade ze pacient predsa len zomrie kvantove informacie zostavaju zit mimo tela vo vesmire ako dusa.
Jan Majer 3. 11. 2012 08:51 +6 v reakci na Milos 3. 11. 2012 07:24
Miloši, co vy si o podobných teoriích myslíte? Mají větší smysl než třeba tvrzení, že naše mysl se po smrti přesune do prstence Saturnu? Nebo pod zem, nebo nad mraky...? Země je součást vesmíru, kam by se kvantová informace vracela? Do jiné dimenze? Jsem pro, ale obávám se, že i vědci jsou na tohle téma stále schopni mluvit stejně erudovaně jako šestileté dítě.
Ma.Ch. 3. 11. 2012 16:14 v reakci na Milos 3. 11. 2012 07:24
Je to síce pekné ale je to ako snaha vysvetliť niekomu kto nikdy nejedol puding akú má chuť. :-) Raz skúsiš a uvidíš. :-) Ale aj tu je problém. Po dlhom čase to bude už len spomienka ako na nejaký sen z mnohých, s tým rozdielom že si ho trochu viac pamätáš. Kto tvrdí opak alebo klame alebo má ten zážitok ešte veľmi čerstvý.
Milos 4. 11. 2012 07:52 +3 v reakci na Jan Majer 3. 11. 2012 08:51
Jan ved o tom to je kedze je vsetko sucastou vesmiru znamena to ze fyzicky svet (existencia ako ju pozname hmatatelne veci) je len koncentrovana energia ktora sa po istom case musi znovu rozpadnut aby sa vracala do rozptylenej podoby a aby sa mohla nasledne znovu koncentrovat v podobe inej hmoty (kolobeh zivota). Takze logicky je nutna existencia zivota po zivote teda zivota po hmotnom zivote... Tu nejde o sialene teorie tu ide o zistenie ako vesmir skutocne funguje.
Hana 4. 11. 2012 23:03 +1 v reakci na Jan Majer 3. 11. 2012 08:51
Nejjednodušší způsob, jak si představit jiné dimenze než náš dosti rigidní a hrubozrný časoprostor, je snění či představy nebo třeba intuice a deja vu... Kde se odehrávají, odkud se berou a kam odcházejí? Nepodléhají času, nejsou hmatatelné a přitom nám připadají často tak ...skutečné.... Jde to líp než si představovat třeba prostor v dimenzi, která se dá číselně označit 10 na mínus dvacátou šestou, nebo třicátou šestou? Už si nepamatuju.... Nebo dumat nad elasticitou času. Nejsme vedeni k tomu vnímat příliš daleko za hranice našeho 4D prostoru. Kdybychom byli, možná bychom byli schopni vědomě zachytit jiné dimenze, které hustě prostupují tu naši. Nevědomě této "komunikaci" s jinou dimenzí právě říkáme deja vu, snění, intuice, inspirace... atd. Ale jak už tu bylo někde řečeno, když něco "nevidíme" nebo "nevnímáme" není to proto, že to neexistuje.
Stanislav 6. 11. 2012 13:25 +1
Neustále se někdo snaží přijít na to co je po životě... byla by hloupost na to přijít, při zjištění že po životě je ještě něco by stvořila lehkovážnost k životu nezodpovědnost a neúctu k životu. A naopak zjištění že život prostě končí a dále nic není přílišnou vázanost na náš život, deprese a snahu aby tu po nás něco zůstalo aby se vědělo že jsme tu byli.
MichalS 6. 11. 2012 13:36 +1 v reakci na Stanislav 6. 11. 2012 13:25
První variantu řeší náboženství (když se budeš chovat tak a tak, budeš mít po smrti tohle a tohle) a tou druhou asi západní společnost žije (něco přece dokaž! buď slavný! buď bohatý! nebuď nevýrazným v davu! ať na tebe po smrti nezapomenou!)
Stanislav 6. 11. 2012 13:44 v reakci na MichalS 6. 11. 2012 13:36
Nejlepší je něco mezi... proto zjištění pravdy v tomhle případě mi nepřipadá moc dobré