Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Životní restart

Můžeme se uprostřed „rozdělaného“ života jen tak sbalit a začít znovu od nuly?

Ze seriálu: Fejeton Lenky P.

Lenka Poncarová

6. 8. 2012

Počítač se restartuje bez nejmenších problémů, aniž by někdo poznal, že si dal na chvíli pauzu. V životě to jde provést hůř. Nejsou ztracena data, ale city všech účastníků.

Není to ještě tak dávno, kdy bylo prioritou lidského života holé přežití. Sedlák, obhospodařující svá políčka, se bál počasí, neúrody, v nejhorším případě toho, že se přes jeho statek přežene válka nebo morová epidemie. Rozhodně se nebál, že zemře, aniž by našel smysl svého života.

Ale doba se změnila. Dnes netrpíme nedostatkem potravin a na nemoci máme antibiotika. Řešíme „nadstavbu“. A jak říkaly naše babičky, máme čas dumat nad nesmrtelností chrousta a hledat problémy tam, kde často ani nejsou.

Prázdno v životní nádobě

Dřív bylo i manželství střízlivou formou spiklenectví muže a ženy proti osudu. Způsob, jak přežít. Ale dneska od něj začínáme čekat nemožné. Už nestačí, že plní své provozní funkce, dokonce často ani to, že se k nám partner chová slušně a má nás neokázalým způsobem rád. Chceme, aby naši životní nádobu, často jinak poloprázdnou, naplnil až po okraj.

To, co vnímáme jako své nezadatelné právo a prioritu, by naše babičky lakonicky označily slovy: Pálí tě dobré bydlo.

Včera jsem poněkud opožděně viděla film, který se svým způsobem stal fenoménem. Manifestem dnešní doby a postoje k životu. Jíst, meditovat, milovat.

Hlavní hrdinka má letitý harmonický vztah, ale z partnera už se jí dávno nepodlamují kolena. Vyřeší to šalamounsky, odjíždí pojídat špagety do Itálie, pak absolvuje rychlokurs instantních meditací u neustále usměvavého šamana a ve finále si ji, jak jinak, najde láska. Nebo spíš do ní narazí, pomyslně i fyzicky na ulici. Pravý hollywoodský happy-end.

Popravdě řečeno, ve mně ale zanechal trochu rozpačité pocity. Po prvotní euforii, jak je krásné, že se v jakémkoliv věku můžeme resetovat jako ten počítač a začít žít znovu, se přihlásil ke slovu zdravý selský rozum, zděděný po předcích. Napadlo mě, že to, co my vnímáme jako své nezadatelné právo a prioritu, by naše babičky lakonicky označily slovy: Pálí tě dobré bydlo.

Užívat si, zapomínat, utíkat

A tak nevím – měly pravdu ony, nebo ji máme my? Kdo je vlastně v právu, když padesátiletý manžel, léta podporovaný stárnoucí manželkou v kariéře, jí na prahu biologického přechodu lakonicky oznámí, že odchází v dál, protože soužití s ní už emocionálně vyšumělo? Už to není takový drajv jako kdysi. Má pocit, že ji snad ani nikdy nemiloval.

Klidně si jezme, meditujme, milujme, ale nemějme mindrák z toho, že meditujeme jen při sběru hub ve starém dobrém českém lese, a jíme rajskou, jako každý čtvrtý týden už spousty let.

V překladu: okoukala se mu a on se hodlá poohlédnout, jestli by za humny nebyla zelenější tráva. Tohle hledačství ale není jen doménou mužů. Podléhají mu i ženy. Takže…

  • Co je to vlastně štěstí?
  • Existuje něco jako nárok na štěstí?
  • Kde jsou limity, do kterých máme právo ho hledat?

Jednoznačný názor na to neexistuje. Každý má hranice někde jinde a odpověď si musí dát každý sám. Život ale není film ve stylu Hollywoodu ani fastfoodové jídlo. Může být, že opovrhneme starou dobrou koprovkou pro lákavá, dozlatova fritovaná kuřecí křidélka, abychom po čase zjistili, že se nám křidélka přejedla stejně jako předtím omáčka, a navíc začíná protestovat i náš žlučník.

Lidský faktor vážně není počítač a ještě dlouho nebude. Zatímco počítač, pokud pečlivě průběžně ukládáme data, se resetuje bez nejmenších problémů, aniž by na něm někdo poznal, že si chvíli dával pauzu, v člověčím údělu to tak provést nejde. Reset má často nevratné důsledky. Nejsou ztracena data, ale city i iluze všech účastníků.

A proto – klidně si jezme, meditujme, milujme, ale nemějme mindrák z toho, že meditujeme jen při sběru hub ve starém dobrém českém lese, jíme rajskou, jako každý čtvrtý týden už spousty let, a když milujeme, tak se nám nepodlamují kolena a v uších nezní hudba sfér.

Třeba to, co právě prožíváme, není vůbec málo.

Diskuse 0