Téma k poslechu: Co se životem
Vyberte si své téma Předplatné
Foto: Thinkstock.com

Zpověď zamilovaného stalkera

Pavel Zeman měl 7. dubna 2011 první stání u soudu. Vyslechl obžalobu pro stalking a vyhrožování.

Pavlína Wolfová

Pavlína Wolfová

23. 4. 2011

„Já ti tu hlavu už skutečně uříznu, s tím počítej. Já vím, že jste byli na dovolený, všichni v prdeli. Chodil jsem vám po celým baráku, po zahradě, všude, kočky jsem krmil, seš ráda? Ty couro jedna zkurvená? A ten nůž na tebe skutečně mám. Už se těšíš? Ahoj, lásko!“ volal z telefonní budky k zešílení zamilovaný Pavel Zeman (40) do hlasové schránky své vyvolené Andrey (19).

Je to poprvé, co se souzený stalker představuje se vším všudy světu. Pavel Zeman. Sám za mnou přišel a svůj příběh mi vyprávěl. To, co budete číst, je obyčejný příběh končící neobyčejnou nenávistí, vtěsnanou do několika ukrutných vzkazů na záznamníku.

Tohle je love story, jejíž konec má nebývalou razanci. Jde z něj smutek na všechny strany. Tím spíš, že všichni tohle v různých podobách a rolích dobře známe. Příslib, odmítnutí a bezmocné zoufalství. Co je svět světem, probíhá to stejně, jen to každý z nás různě snáší. Může tak končit jakákoli vášeň, mohli tak dopadnout i Romeo s Julií, kdyby nezemřeli.

Hezká holka

Pavel Zeman vypadá spíš jako kluk. Zootechnik z vesnice nedaleko Rychnova nad Kněžnou. Bylo mu čtyřicet, má devatenáctiletou dceru a šestnáct let žil v manželství. Jeho žena, manažerka farmaceutické firmy, ho ale jednoho dne opustila, protože se zamilovala do někoho jiného.

Pro čtyřicetiletého Pavla začal ten den příběh, jaký potká spoustu mužů, jen s tím rozdílem, že tenhle vzal špatný konec.

„Čarovala s chlapama,“ smutně vzpomíná na „hrozný šok“ tenkrát poprvé zrazený muž. Jejich manželství prý fungovalo normálně, vychovali skvělou dceru, měli se podle něj fajn.

Z odchodu ženy se tedy Pavel zoufale trápil, trávil spoustu času sám a zabíjel ho ježděním na horském kole. Až jednou cestou domů přibrzdil na vesnické zastávce autobusu a tam potkal Andreu, hezkou dívku věku jeho dcery.

Pro čtyřicetiletého Pavla začal ten den příběh, jaký potká spoustu mužů, jen s tím rozdílem, že tenhle vzal špatný konec. O stalkerech čítávám často, vídám je ve zprávách, jak stojí před soudem se zakrytým obličejem. Často jsem přemýšlela o tom, co se jim v hlavě muselo stát, když televizní hlas vypovídal o šílenostech, jež svým obětem dělali. Ne že by se Pavel nestyděl, stydí se. Ale když se z toho svého šílenství zpovídá, kroutí hlavou, sám sobě se směje, člověk jako by mu trochu rozuměl.

„Andrea byla mladá hezká holka. Vylezla z auta, oslovila mě, jak jsem seděl na té zastávce. Pozdravila, usmála se a pozvala mě na panáka. Povídali jsme si hezky dlouho a nakonec se dohodli, že je nám spolu dobře a že se tu budeme vídat.“

Byl do ní zamilovaný, ačkoli spolu nic neměli. V zamilovanosti ho utvrzoval opakovaný příslib Andrey, že spolu jednou něco mít budou.

Mám ráda starší chlapy

Byl do ní zamilovaný, ačkoli spolu nic neměli. V zamilovanosti ho utvrzoval opakovaný příslib Andrey, že spolu jednou něco mít budou. Čtyřicetiletý zklamaný muž, ženou opuštěný otec rodiny a najednou, jako by spadla z nebe, hezká devatenáctiletá dívka, která o něj stojí!

Byl zase šťastný. Ona v údajném sexuálním vztahu s jejím čtyřicetiletým šéfem. „Mám ráda starší chlapy, s tebou to bude v pohodě,“ ujišťovala svého nadšeného obdivovatele Pavla, aby si ho, věrného jako psa čekajícího pravidelně na jejich zastávce, udržela na špagátě. Andrea se opalovala na výsluní Pavlova zbožňování a neviděla důvod, proč se o ten požitek připravit.

„Nikdy v životě jsem s tak mladou holkou nic neměl. Byl jsem z toho nervózní. Ujišťovala mě znovu a znovu, ať nejsem, že jí to vážně nevadí. A tak to šlo celý rok. Často jsem to chtěl vzdát a jít pryč, ale ona, abych byl prý trpělivý, že se s tím svým šéfem rozejde, jen mu to musí nějak opatrně říct. Ujišťovala se, jestli s ní pak budu chodit, a říkala mi, že jen musím ještě chvíli počkat. Sedávali jsme takhle v té zastávce, bylo nám spolu dobře. Až jednou nepřišla.“

Mezi zdejšími devianty působí, jako by tu byl omylem. Když si ale pročítám jeho policií přepsané výhrůžky z Andreina záznamníku, je to, jako by mě polil kýblem studené vody.

Myšlenky zločince

Pavel tomu nerozuměl. Přicházel na zastávku znovu a znovu a ona tam zas a zas nebyla. Ranila ho. Měl číslo jejího telefonu, ale ten pořád jen vyzváněl. Dokola mluvil namísto s vysněnou dívkou jen s jejím záznamníkem.

Než se odmlčela, stačili si o sobě povědět snad všechno, takže přesně věděl, že bydlí na konci vesnice s matkou a jejím přítelem, co kdo dělá a kdy je kdo doma. Začal tedy obcházet kolem jejího domu, shánět ji, vyptávat se její matky, vyzvánět a ustavičně vytáčet číslo mobilu.

Chytil se do spirály šílené hysterie. Z prádelní šňůry na její zahradě ukradl spodní prádlo, telefonoval jí i její matce, házel kamínky do oken. Při tom nechával ležet na Andreině autě květiny a prosby, ať se mu ozve.

„Zavolám ti, až přestanu souložit,“ řekla mu udýchaně, když to jednou z ničeho nic zvedla. „Volal jsem jí zpátky dost rozčilený, co že to mělo být. Byl jsem v hrozném stavu, a ona to už nezvedla. Zbláznil jsem se. Nejdřív jsem jí psal, že ublížím jejímu koni, jehož měla ráda, pak jsem vyhrožoval, že se pomstím jí i její matce, která o nás věděla a Andree mě rozmlouvala. Nakonec jsem jí koncem srpna 2010 nechal několik hlasových zpráv na záznamníku. Byl jsem vážně na dně, rok mě tahala za nos.“

A tak se se subtilním Pavlem Zemanem potkávám na sexuologickém oddělení léčebny v Havlíčkově Brodě, kde tráví už sedmý měsíc, kdy čekal na soud. Mezi zdejšími devianty působí, jako by tu byl omylem. Když si ale pročítám jeho policií přepsané výhrůžky z Andreina záznamníku, je to, jako by mě polil kýblem studené vody:

„Takže teďka jsi vypnula telefon a myslíš si, že ta kudla tě nečeká? Ty svině jedna zkurvená. Já tě dostanu, i kdybych měl zdechnout, kurvo jedna zkurvená svinská. Já ti tu hlavu uříznu, ty děvko, i kdybys nechtěla. Nedám ti pokoj! Prostě ti nedám pokoj! Nedám ti pokoj! Ty musíš zdechnout, svině jedna!“

Když se otočím po nějaké holce, když se mi nějaká líbí a já třeba jdu jen náhodou stejným směrem, říkám si: Bacha, možná že ji pronásleduju.

Hrozně zamilovaný

Trestní oznámení podala na Pavla Zemana Andreina matka, jež mu dávala opakovaně najevo, že si vztah své dcery s ním nepřeje. Pavel se dostal k soudu v Rychnově nad Kněžnou. Mimochodem, k jeho prvnímu soudu v životě.

„Když jsem zjistil, že mě shánějí policajti u rodičů, bylo mi hned jasné proč. Do té doby jsem totiž s policií nikdy nic neměl. Zrovna v těch dnech, kdy se po mně začali u našich ptát, ale byla v Hradci přehlídka stíhaček. Tak jsem se na pár dnů schoval, aby mě nezatkli, protože to jsem chtěl vidět, stíhačky mám rád. Šestého září 2010 jsem se ráno vykoupal, oholil a řekl mámě, že tedy jedu. Udal jsem se na policii a vysvětlil jim, že jsem nepřišel dřív kvůli těm letadlům v Hradci,“ líčí dnes skoro legračně chvíle, kdy přišel na policii, aby ho odtud v klepetech převezli na sexuologii, kde den nato nastoupil.

Sedmého dubna 2011 měl první stání u soudu. Tam potkal Andreu, díval se do země a vyslechl obžalobu pro stalking a vyhrožování. Může kromě nařízené sexuologické léčby skončit natvrdo ve vězení. Soud byl odročen na 19. května 2011.

Využívejte celý web.

Předplatné

„Chtěl bych zase normálně žít, ale mám strach. Když se otočím po nějaké holce, když se mi nějaká líbí a já třeba jdu jen náhodou stejným směrem, říkám si: Bacha, možná že ji pronásleduju. Prostě se bojím,“ řekl mi a pak ještě poštou poslal kopii trestního oznámení „z nebezpečného pronásledování podle paragrafu 354/1 odstavec a, b, c trestního zákoníku“, jež na něj podala Andreina matka. A k němu přiložil pár řádků pro mě, abych věděla:

„Lituji toho, co se stalo, stydím se za ty nechutné SMS, které si teď přečtete. Chci, abyste věděla, že bych nikdy nic z toho neudělal. Byl jsem jen hrozně zamilovaný.“

Článek vyšel v týdeníku Reflex.

Diskuse 0