Angličtina na to už má i termín – „successology“ neboli „úspěchologie“. Knih na toto téma je tolik, že se stávají samostatným žánrem. Existují internetové obchody zaměřené pouze na ně.

Část z těchto knih je skutečně dobrá. Mnohé vycházejí z vědecky podložených hypotéz, mnohé se jako vědecky podložené jen tváří. Dají se rozdělit do několika skupin. Jednu, poměrně velkou, tvoří jakási aplikovaná sociální psychologie, jinou zase knihy o rozvoji vědomí, síle myšlenky a podobně. Ta občas hraničí s esoterikou.

Pět klíčů...

Dokonce jsou už i jakési „metaúspěchologické“ příručky o tom, jak napsat dobrou úspěchologickou příručku. „Chcete-li, aby se vaše kniha prodávala,“ říkával náš vyučující psychologie přesvědčování, „nazvěte ji třeba: Deset zásad, jak na... Nebo: Pět klíčů k... Vypadá to jednoduše, deset jasně formulovaných bodů a je z vás milionář. Kdo by to nekoupil?“

Najednou nám úspěch připadá jako něco náramně snadného. Plní nás to opojným pocitem, že teď už to máme pevně v hrsti.

Je to tak. Není divu, že nás tyto knihy tolik baví. Občas to vypadá jako kuchařka – několik ingrediencí smícháme správným způsobem a máme instantní úspěch. Rady na zbohatnutí jsou navíc velmi často psány tak, aby si čtenář řekl: „Vždyť je to jasné! Jak to, že mě to doteď samotného nenapadlo?“ Ostatně i na konci tohoto článku najdete pár rad a doporučení v osvědčeném formátu.

Najednou nám úspěch připadá jako něco náramně snadného. Plní nás to opojným pocitem, že teď už to máme pevně v hrsti. Že máme výhodu oproti ostatním, kteří to nevědí. Teď už víme, co jsme dělali špatně a už to bude jenom lepší...

Ve skutečnosti jsme na nejlepší cestě dostat od osudu pár facek, abychom si uvědomili, že tak jednoduché to není.

Vědecká argumentace jako skládačka lego

Některé příručky se tváří velmi vědecky a každé tvrzení podkládají nějakým výzkumem. To dává čtenáři velmi příjemný pocit, že autor je kritický a že má informace dobře podložené. Je dost těžké rozlišit, kde to tak skutečně je a kde se jedná pouze o snahu ukolébat čtenářovu ostražitost.

Aniž bych jakkoliv shazovala důležitost výzkumu a vědy, pravda je, že v dnešní době najdete (byť občas pochybné) výzkumy prakticky na cokoliv. A když to není úplně ono, můžete potřebné argumenty získat pomocí takzvaného „rybaření v datech“. Zkrátka v informacích lovíte a počítáte tak dlouho, dokud vám nevyjde to, co potřebujete.

Nejnebezpečnější mi připadá, že knihy o úspěchu jsou většinou velice sugestivní a inspirující. To samo o sobě rozhodně není špatně. Dobrá kniha by měla tyto atributy mít. Horší je, že to občas vzbuzuje to, čemu říkám „nekritické americké nadšení“.

Tak, jako jsme byli zvyklí na fanatiky náboženské, zdá se mi nyní, že často potkávám fanatiky úspěchu a úspěchologických příruček. Viděla jsem už pár svých přátel, kterým doslova vymyli hlavu na nějakém semináři a kteří se teď ohánějí jmény jako Carnegie a Kyiosaki ve snaze donutit vás nakupovat něco, co nepotřebujete, a nutit k týmž nákupům vaše známé.

Často jsou to ti, kteří peněz nazbyt nemají, nemůžou sehnat rozumnou práci a nedaří se jim. Snění o tom, jak seženou nějaké peníze, chytře je investují, a pak už nebudou dělat nic a peníze jim budou samy vydělávat, pro ně může být opravdu vysvobozující.

Věří, že když budou bohatí, budou taky šťastní. Peníze jsou potřeba, souvislost mezi bohatstvím a štěstím však psychologové nenašli.

Jiné „úspěchisty“ občas slýchám ve vlaku nebo na zastávce. Jsou mladí, jsou nadšení, jsou chudí a chtějí být bohatí. Mají načtených pár příruček a věří, že to bude snadné, stačí přece vědět, jak na to. Věří, že když budou bohatí, budou taky šťastní. Peníze jsou potřeba, souvislost mezi bohatstvím a štěstím však psychologové nenašli.

Osamělý plavec uprostřed moře příležitostí

Bydlela jsem dva měsíce s jedním takovým člověkem. Byl z velmi chudých poměrů a rozhodl se, že začne podnikat, vydělá spoustu peněz a bude úspěšný. Neustále povídal o tom, jak nebude spát, aby ho ostatní nepředběhli, jak je potřeba myslet „out of the box“ a jestli vím, jakou moc má podvědomí.

Že je možné vyléčit si AIDS nebo rakovinu, když se člověk dost soustředí. Hltal manažerské knihy jednu za druhou a věřil, že bude jako jejich autoři. Že to chce hlavně disciplínu, vyznat se, sebekázeň, a hlavně tomu věřit! A bude z něj byznysmen.

K čemu jinému to může vést než ke strašlivé frustraci? Co když se vám takové sny zhroutí? Co když neuspějete, přestože tolik věříte?

Ptala jsem se ho, jestli by radši nechtěl být v životě spokojený a dělat něco, co by dávalo nějaký smysl. Nerozuměl. Když jsem ho viděla posledně, neměl ani na metro, přes všechny řeči o pružnosti v myšlení a nápady „out of the box“ měl málem infarkt z toho, když jsem při vaření míchala neobvyklé suroviny a nabízela mu něco, co neznal z kuchyně své mámy.

To jsou ty chvíle, kdy mi veškerá literatura o úspěchu, která se mi jindy zdá rozumná a užitečná, připadá děsivá. K čemu jinému to může vést než ke strašlivé frustraci? Co když se vám takové sny zhroutí? Co když neuspějete, přestože tolik věříte? Co když se skutečně soustředíte ze všech sil, ale rakovinu si nevyléčíte?

Jen číst nestačí

Rozhodně bych nechtěla všechny knihy tohoto žánru smést ze stolu. Z velké části jsou užitečné a každý by si asi měl nějakou přečíst. Finanční inteligence by se měla rozšiřovat co nejvíce, zaprvé pro dobro jednotlivců, zadruhé pro dobro planety.

Mnoho knih z kategorie „aplikovaná sociální psychologie“, kam řadím například již zmíněného Carnegieho (Jak získávat přátele a působit na lidi nebo třeba Jak se zbavit starostí a začít žít), může skutečně výrazně pomoci čtenáři v jeho životě. Je však pravda, že samotné čtení knih ještě nikomu nepomohlo.

Můžete načíst cokoliv, ale nedosáhnete žádné změny, pokud rady obsažené v moudrých knihách nezačnete důsledně praktikovat ve svém životě. Doporučuji proto:

  • Přečíst si knihu současně s někým podobně smýšlejícím a potom se navzájem hlídat a povídat si o tom, jak se vám daří praktická aplikace naučených poznatků.
  • Psát si úkoly na každý den, zavěsit si poznámky na dveře pokoje, vést si deník (stačí stručně, v bodech) o vašich úspěších nebo si „vymývat hlavu“ každodenními rituály a pozitivními afirmacemi.
  • Vydržet, nezabloudit v začarovaném kruhu neustálého hledání. Jde o činnost a zkušenost, nikoliv o znalost. Nejtěžší ze všeho je asi vydržet „na to“ myslet dostatečně dlouho, než se vám požadovené úkony zautomatizují. A tehdy může pomoci právě onen podobně smýšlející kamarád a parťák. Rozhodně se ale nenuťte do něčeho, co je proti vašemu přesvědčení, jenom z toho budete mít neurózu. Nevěřte knihám, které tvrdí, že je potřeba se chovat dravě a bezohledně. Možná tak budete bohatí, šťastní ale sotva.
  • Nebrat to zase tak moc vážně. To je asi nejdůležitější. Občas se člověk může přerazit a osud neudolá a nezmění.

Některé věci je prostě potřeba brát tak, jak jsou, a musíme za ně být rádi. Stejně si nakonec většinou řekneme, že je to tak asi nejlepší, protože občas bohatství a závratná kariéra se skutečně nerovná ani štěstí ani duševnímu rozvoji. Ať už budete úspěšný manažer nebo skromný knihovník, buďte hlavně sami sebou a nikoliv kopií Roberta Kyiosakiho.

Nela Wurmová