Tvář přitisklá na sklo a venku žluté šmouhy těch pár oken, co ještě svítí. Nade vším, co si člověk za oknem zvykl nazývat svým světem, se sklání večer a on sám se sklání před teď již minulým dnem. A ptá se: Kdyby dnešní den byl sklenicí, jak bych musel žít, abych ji naplnil takovým způsobem, že by se změnila ve vázu?
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Připojte se zdarma
hlavní myšlenky z nových článků mailem
Přihlásit se
už mám předplatné
