Tvář přitisklá na sklo a venku žluté šmouhy těch pár oken, co ještě svítí. Nade vším, co si člověk za oknem zvykl nazývat svým světem, se sklání večer a on sám se sklání před teď již minulým dnem. A ptá se: Kdyby dnešní den byl sklenicí, jak bych musel žít, abych ji naplnil takovým způsobem, že by se změnila ve vázu?
Odemknout celý web
od 104 Kč měsíčně
Odebírat newsletter
zdarma hlavní myšlenky z nových článků
Přihlásit se
už mám předplatné
