Poradna

Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.

Vím, že to není jeho biologický syn, přesto mě mrzí, že partner mé dítě nepřijímá.

Přestěhovala jsem se k partnerovi. Tvrdil, že uvítá změny, teď se jim ale brání. Necítím se tu doma.

Chápu, že sestra to má vzhledem ke své nemoci těžké. Ale my s ní taky.

Terapie mi hodně pomohla, přesto se depresivní pocity vrací. Léky ale nechci.

Dřív to mezi námi jiskřilo, teď jsou pár oni dva a já nevím, jak se chovat.

O problémech vždycky musím začít já, a pak jsem ta špatná.

Nedokážu se smířit s rozchodem po letech manželství. Je to deprese, nebo jen stesk?

Můj vztah s dospívající dcerou je chladný. Cítím, že k ní jako otec neumím najít cestu.

Mám strach se svěřit, cítím, že jsem je zklamal. Potřebuji pomoc a podporu.

Pochopila jsem, že se od něj musím úplně odstřihnout, přesto se trápím.

S malými dětmi je toho někdy prostě moc. Ale když si říkám o pomoc, připadám si neschopná.

Odešla jsem do ciziny za prací, vídáme se párkrát do roka. Cítím, že se jim odcizuji.

  • strana 1 ze 124

Nenašli jste odpověď na svůj problém?

Pokud máte aktivní předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.