Existuje-li mezi dvěma lidmi, kteří vedou rozhovor, velký rozdíl v moci, je obtížné neupadnout do jednosměrné komunikace. Tím se rozhovor stává uzavřeným, škála témat a informací se výrazně zúží. Mezi dětmi a dospělými významný mocenský rozdíl existuje, a proto je naším úkolem, abychom spektrum možností, jak mohou děti reagovat, udržovali záměrně co nejširší. Jaká jsou pravidla pro vedení rozhovoru s dětmi? Jak se mění jejich potřeby v různých stadiích vývoje? Proč děti někdy nemluví „pravdu“ a proč nám věří, že skřítci existují? Jak vůbec vypadá dobrý rozhovor?