Tou otázkou si s přestávkami lámu hlavu už od dětství. Vlastně nikdy jsem jí totiž pořádně nerozuměla. Co to je normální? Proč mám být normální? Co mi to přinese? A co když to někdy prostě vůbec nechci? Dostávala jsem různé odpovědi od různých škol a lidí, až jsem si nakonec nějak odpověděla sama. A tohle filozofické dilema jsem tak na pár let pustila k vodě. Až do dneška.
Tento článek si mohou přečíst jen naši předplatitelé.
Chcete-li pokračovat ve čtení a otevřít si přístup k veškerému obsahu Psychologie.cz, pořiďte si předplatné.
Chci předplatné
Už máte předplatné?
Přihlaste se.
