Jak v záplavě informací vnímáme emoce? Někdo je ignoruje jako přežitek, pro mnohé jsou „trendy“ záležitostí. Jako značka auta nebo sushi. Mluvíme o hloubce, opravdovosti a nezbytnosti negativních emocí, ale ve skutečnosti si přejeme zažívat jen ty luxusní, pozitivní.

Reality show, nejrůznější zážitkové adrenalinové aktivity a všudypřítomná reklama z nás ždímají emoce, které s těmi opravdovými nemají mnoho společného. Je to spíš jakási hra na emoce. Takovéto povrchní hrubé citové prožitky utlačují ty jemnější, méně průbojné city, jež se krčí někde v koutku a jenom nesměle špitají.

Ale posloucháme je, nasloucháme jim? Nebo se za ně občas i stydíme?

S prožíváním se vrací i sebejistota

Ve své praxi se setkávám s klienty, kteří svoje emoce někde na cestě poztráceli a zase se k nim touží vrátit. Navrátit se sami k sobě. Přicházejí se vztahovými problémy, s příznaky deprese, popisují ztrátu životního smyslu nebo je trápí úzkosti nebo například nutkavé chování. Mají nastavené emoční vzorce a myšlenková schémata.

Zkoušíme tedy hledat vnitřní zdroje, potenciál ke změně. Je to poměrně náročná práce na sobě, zajeté koleje se nemění snadno. Okolí od nás očekává obvyklé způsoby chování a tím nás nutí se vracet zpátky.

Vzpomínám si na případ, kdy jsme s klientkou, která přišla do terapie kvůli úzkostem, postupně rozkrývaly hlubší zašlapané emoce. Mohla jsem být svědkem toho, jak během času postupně nabývala na sebejistotě a vracela se sama k sobě, zlepšila se jí komunikace v rodině.

Byla více schopná a ochotná sdělovat ostatním, co a jak cítí, ačkoli to nebylo pokaždé jednoduché nebo příjemné. Terapie u ní vedla k výraznému zvýšení pocitu spokojenosti a sebejistoty a značnému zmírnění projevů úzkosti.

Je potřeba počítat s tím, že někdy v procesu změny uděláme krok kupředu a někdy i vzad. Důležité je ale vytrvat. Je třeba dát si čas a sám si „osahat“ změny. A odměnit se za úspěch. Zase naslouchat sám sobě a nechat ostatní zvyknout si na změnu. Zkusit si, v čem se budu cítit lépe. Nestane se z vás jiný člověk, ale budete mít méně symptomů, se kterými jste do terapie přišli. Nebo symptomy vymizí, ztratí svůj význam.

Pěstujme kontakt s emocemi

Věřím, že význam všech našich emocí pro sebe najdeme, budeme‑li chtít, a že to ve skutečnosti může vést k plnějšímu a spokojenějšímu životu v souladu se sebou samým, potažmo se svým okolím.

Jestliže si uvědomíme, co doopravdy cítíme, snáze to pak můžeme projevit. Okolí má potom možnost reagovat skutečně na nás, na to, co a jak bychom doopravdy potřebovali. Když víme, v čem se cítíme nebo necítíme dobře, můžeme s tím něco dělat.

Pěstovat kontakt se svými emocemi (a tedy se sebou) se vyplatí i v každodenním životě, nejen v rámci terapie. Můžete si zkusit například denně nechat dvacet minut na svoje pocity.

• Z čeho mám opravdu radost?
• Na co mám zlost? Z čeho jsem smutný/smutná?
• Na co se těším?

Přesný návod neexistuje, je to chvilka jen pro vás podobně jako to může být každodenní cvičení nebo relaxace. Aktivní přístup k životu je jedním z faktorů chránících člověka například proti depresi. A nad tím, myslím, je dobře se zamyslet.