Řada lidí má na vlastní chování vcelku náhled. Uvědomujeme si, že okolí na nás divně reaguje, protože se někdy chováme zvláštně. Jako malí jsme si osvojili určité vzorce chování, které nám pomáhaly zvládat bezmoc a frustraci. Čím více jsme jich zažívali, tím hlouběji se tyto vzorce zaryly. Ale v dospělosti je většině z nás jasné, že pomyslné strkání hlavy pod peřinu, upadnutí do nemoci, mentální odpojení, hra na rozkošnou holčičku nebo vzteklé dupání už moc nefunguje. A že tyto naučené strategie jsme měli odložit se školní brašnou a sami sobě nepřekážet.