Mám kolem sebe mnoho lidí, kteří si za životního partnera zvolili cizince. Proč? Co nás na cizincích tak láká?

Dřív to bývalo mnohem těžší. Hranice byly pod dohledem, a tak jsme se mohli dostat jen k partnerům ze spřátelených zemí. I přesto mezinárodní vztahy existovaly.

Třeba si to na nás příroda takhle nachystala, aby se naše geny mohly zase pěkně načerstvo promíchat. Zvětší se lovný rybník, máme mnohem větší možnost výběru. A jistěže nedochází jen k výměně genů, ale i zpestření kulturních tradic a obměně stereotypů. To pro nás může být velmi občerstvující, zajímavé a přitažlivé.

Nedotknutelné soukromí

Do hry však vstupují faktory, které do běžných vztahů nezasahují. Představme si partnera, který nemluví stejnou řečí. Bude to nutně omezovat jeho kontakt s naší rodinou, s našimi přáteli. Může to být složité a přinášet i značnou dávku frustrace.

Na druhou stranu to páru zajišťuje příjemné soukromí. Nikdo se vám nebude montovat do vztahu, hodnocení partnera zůstane omezeno na pocity a první dojmy, protože ostatní si s ním prostě nemohou popovídat. To nám někdy může dost ulehčit situaci. Zejména když tíhneme k tomu, že se názory druhých řídíme víc než názorem vlastním.

Možná se ani tolik nebudeme hrnout mezi přátele, abychom nemuseli stále překládat. Může nás to mrzet, ale nezapomínejme – každá mince má dvě strany, a tak si můžeme o to více hledět svého partnera a našeho vzájemného vztahu.

Intimní řeč

V souvislosti s mezinárodním vztahem často zaznívají obavy, že přece nikdy nemůže být tak blízký a intimní. Že to v cizím jazyce prostě není možné. Vždyť nejsme schopni rozlišovat drobné jazykové nuance a odpadne vůbec mnoho výrazů, protože je zkrátka neznáme.

Vztah s cizincem pro nás může mít v jistém smyslu i určitý terapeutický efekt. Mnoho lidí má strach z vážného vztahu. Bojíme se závazku, v minulosti nás mohl někdo ranit nebo odmítnout.

To je pravda. Ovšem nenechme se zmást. V každém partnerském vztahu, jak stejnojazyčném, tak mezinárodním, se přece přirozeně vytváří speciální intimní mluva, kterou sdílí jen daný pár. Partneři si proto většinou poměrně snadno dokážou najít způsob, jak se spolu domlouvat a být si blízko.

Láska na dálku jako terapie

Vztah s cizincem pro nás může mít v jistém smyslu i určitý terapeutický efekt. Mnoho lidí má strach z vážného vztahu. Bojíme se závazku, v minulosti nás mohl někdo ranit nebo odmítnout. Ke vstupu do nového partnerského vztahu potřebujeme bezpečí. A láska na dálku tu může zafungovat.

Poskytuje nám totiž určitý odstup, tedy alespoň do doby, než se sami odhodláme k postupnému sbližování. Necháváme si i takzvaně otevřená vrátka – věrohodné odůvodnění, proč se vztah ocitá v problémech, je hned po ruce.

Často pak takový okamžik vůbec nenadejde. Řeší se kulturní a jazykové bariéry a na malicherné dohady prostě není kapacita a prostor. Ani to někdy není špatné.

Ztraceni v překladu

Vztah s cizincem je lákavý, může do našeho života vnést nečekaný pohled na svět, nové kulturní zázemí a tradice. Ze smíšeného vztahu pochází bilingvní (ovládající dva rodné jazyky) děti, které mají oproti vrstevníkům hovořícím jen jedním jazykem nespornou výhodu.

Stejně neoddiskutovatelná jsou i negativa takového vztahu, jako je omezený kontakt s přáteli a rodinou, frustrace při neustálém překládání, nesdílení kulturních tradic.

Nakonec ale nezáleží na tom, jestli s partnerem mluvíme společným rodným jazykem nebo ne, protože naše vnitřní schopnost milovat se od toho neodvíjí.