Začátek nového roku s novoročními předsevzetími a možná i euforickými vizemi je za námi. Nastal čas všední, energie je spíš méně než více, mnohým z nás chybí světlo i teplo. Už zase neplníme svůj plán na sto procent. A jsme zklamaní sami ze sebe.

O tom, jak správně plánovat, tvořit si vize či lepit vision board, už toho bylo napsáno opravdu hodně. Ale co když se naše plány naplňovat nedaří? Co s výčitkami, zklamáním, jak jít dál?

Určitě jste to už zažili. Nebo to spíš zažíváte v menší či větší míře stále. Něco chcete, po něčem toužíte… a pořád se to nedaří uskutečnit. Přestat kouřit, zhubnout, cvičit. Víc se věnovat dětem, odevzdávat seminární práce včas, naučit se cizí jazyk. Ty seznamy se mohou zdát nekonečné. O tomhle jsme snili?

Všímejte si toho, co se vám náhodně připlete do cesty. Možná to nebude náhoda, ale znamení, že jste připraveni k něčemu úplně novému.

Často si zapomínáme tu cestu k cíli užívat, i když snad každý z nás už slyšel, že cesta je cíl. Někdy se řítíme až příliš rychle, a pak v cíli padneme vyčerpáním. Jindy naopak postupujeme přes veškerou snahu pomalu, překážky se nám staví do cesty jedna za druhou a my žijeme se zoufalým pocitem, že cíl se nepřibližuje – a někdy se dokonce ztrácí v nedohlednu. Zoufáme, jsme vyčerpaní. Je toho moc.

Jako bychom zapomněli, že život nezačneme žít, až svého cíle dosáhneme, ale že ho žijeme den po dni, bez možnosti vrátit se zpět a zkusit to jinak, lépe, radostněji.

Každodenní dobrodružství

Pokud jedeme na dovolenou autem a máme před sebou hodně kilometrů, můžeme jet jen s minimálními přestávkami, uštvaným výrazem a v cíli se z toho dva dny vzpamatovávat. Nebo si můžeme říct, že nám to za to nestojí, a raději jet jako každý rok na chatu či jiné osvědčené místo.

A pak je tu další možnost: pojmout celou cestu jako dobrodružství, podívat se, kde bychom se mohli cestou zastavit, najíst, přespat. Anebo to dokonce nechat všechno otevřené. Zastavit se tam, kde nás to zrovna okouzlí, najíst se tam, kde dostaneme hlad, a místo na přespání hledat, až budeme unavení.

Nemusíme narazit na dokonalou restauraci ani na nejčistší penzion, ale třeba objevíme krásná místa, která v turistickém průvodci nenajdeme. Otevíráme prostor pro možnost, že se může stát něco zcela neočekávaného, co nám vynahradí i případné nepříjemnosti a co bychom při nejlepší vůli naplánovat nedokázali.

Jak si tedy neničit život nenaplněnými cíli, aniž bychom rezignovali? Možná by stačilo mít na mysli staré osvědčené pravdy a vytvořit si z nich vodítka pro svoje dny.

Poznávám sebe sama

Pravda, která stojí za vším. Která nás může osvobodit od srovnávání, výčitek a mnohých zklamání. Vy nejlépe víte, co vám dělá dobře, co je pro vás důležité. Děláte celý život vše na poslední chvíli a víte, že pak to zvládnete nejlíp? Tak se s tím smiřte a zbytečně se netrapte týdny dopředu, že nemáte hotovo včas. Je vám přece jasné, že to na poslední chvíli zvládnete perfektně. Jen vy nejlépe víte, jestli jste sova nebo skřivan. Nebo že jste introvert, který raději píše, než mluví.

Znám svoje hodnoty a následuji je

Druhá z velkých pravd. Je‑li vaší hlavní hodnotou v tuto chvíli rodina, pak oželíte časově náročnou práci, která by vás jinak lákala. Je‑li pro vás velkou hodnotou zdraví, bude pro vás snadnější odolat nezdravým pokušením. Pokud to tak není, zkoušení zaručených diet vám pohodu nepřinese. Je dobré nejdříve vědět, proč něco dělám, a pak budu lépe vědět i jak.

Každý den si najdu čas na rekapitulaci

Soustřeďte se na to, co se podařilo. Jak jsem naplnil své hodnoty? Co mi udělalo radost? A čím jsem já potěšil druhé? Možná se mi dneska nepodařilo cvičit, ale pořád mohu být laskavým člověkem. A za to je dobré se pochválit.

Vyrovnávám se s minulostí

Pokud neponesete den co den na zádech balík bolesti, půjde se vám lépe. To samozřejmě může být dlouhodobý proces, někdo bude na této cestě potřebovat pomoc. I zde by měl být cíl reálný. Naše bolest k nám patří, nemůžeme se jí úplně zbavit. Ale můžeme ji přijmout, možná i nahlédnout, že z nás udělala lepšího, empatičtějšího člověka. A pak se uvolní i prostor pro radost.

Mám před očima cíle, ale všímám si i cesty

Často se dokonce během cesty náš cíl promění a nemusí na tom být nic zlého. Naopak. Jak se měníme, učíme, i naše cíle se proměňují a některé zkrátka zůstávají nenaplněny. A někdy nám zasáhnou do života události, které nám naše plány zcela převrátí. Máme‑li ale zvládnuté předchozí body, jsme časem schopni zvládnout i takovou nežádoucí změnu.

Jdu tam, kde je má energie, kde je mé srdce

Co vám jde nejlépe, co vás právě v tomto období nejvíce těší? Zahrnuli jste do svých plánů? Právě to by totiž měl být jejich základ, opěrný bod, který vám pomůže zvládnout i to, co vyžaduje víc vůle a co třeba berete jako nutné zlo. Na naplňování svých plánů byste se měli těšit.

Zkuste to jinak

Co se teď zkusit podívat na svá novoroční předsevzetí i plány na nový rok jinýma očima? Ubrat na přísnosti a přidat na radosti. Všimnout si toho, co se daří, co mě těší. Začít si tu cestu trochu víc užívat v nejlepším slova smyslu. A přitom být otevření novým možnostem. Všímejte si toho, co se vám náhodně připlete do cesty. Možná to nebude náhoda, ale znamení, že jste připraveni k něčemu úplně novému.

Nemarněte život tím, že si budete stále přehrávat, co se vám nepovedlo, co jste nezvládli, komu jste ublížili. Dělali jste jen to, čeho jste byli v té chvíli schopni, co jste uměli. Neexistuje dokonalý návod na život a neexistuje dokonalý plán, který bychom si připravili, naplnili a pak byli dokonale šťastní.

Neupínejme se proto k něčemu v dálce a nesnažme se naplnit cizí vize a očekávání. Hledejme svůj vlastní cíl a během toho hledání buďme otevření znamením, maličkostem, které nás na cestě provázejí. A nechme se od života někdy překvapit.