Určitě už jste někdy slyšeli, že protiklady se přitahují, že agresivita se musí vybít nebo že pozitivní myšlení uzdravuje. Podobných, na první pohled nevinných psychologických mýtů existuje tolik, že ani sami psychologové si někdy nejsou jisti, která tvrzení jsou výsledkem výzkumů, která výsledkem fantazie a která dobře vymyšleným trikem, který má jen podpořit něčí byznys.

Některé mýty aplikované do praxe vedou k opravdu absurdním situacím. Například v roce 1998 vyfasovalo každé novorozené dítko z amerického státu Georgia cédéčko s nahrávkami klasické hudby. Guvernér státu Zell Miller totiž věřil populární teorii, že poslech Mozartovy hudby zvyšuje inteligenci.

Tento mýtus – zvaný Mozartův efekt – vzešel ze studie publikované v roce 1993 v prestižním odborném časopise Nature. Psycholožka Frances Rauscherová a její spolupracovníci vyzkoumali, že vlivem poslechu Mozartovy sonáty došlo u 36 vysokoškolských studentů asi na 15 minut ke zlepšení takzvaného prostorově‑časového chápání. To bylo změřeno testem, který je součástí Stanford‑Binetova testu inteligence.

Mozarteffect.com

Z původně zajímavého výzkumu se stala jakási značka: Mozart effect. Podle tvůrců stránky www.mozarteffect.com je to termín, který označuje transformační vliv hudby na zdraví, vzdělávání a osobní pohodu. Když se však chcete dostat k informacím, z jakých zdrojů vycházejí a kliknete na odkaz se vznešeným názvem Research and resources, vyskočí na vás nejprve úctyhodný seznam „výzkumných“ oblastí. Klikáte dál a dostanete se na seznam odborných asociací, žurnálů a článků z různých oborů, které mají v názvu music – jako byste jen tak brouzdali v Googlu. Informace o výzkumech a odkazy na odborné články chybějí. V sekci Často kladené otázky jsou pak odpovědi s odkazy na knihy Dona Campbella. Takže se vlastně daná tvrzení odkazují sama na sebe, ale v tištěné podobě. Co však na stránkách nechybí, je obchod. Můžete koupit knihy, CD, kazety: Udělejte něco pro sebe!

Později vědci tento pokus zopakovali na potkanech, kterým před i po narození pouštěli Mozarta. Potkani pak bloudili v bludišti lépe a rychleji než hlodavci, kterým nikdo muziku nepoštěl.

Výzkumy Rauscherové byly zpochybňovány, výzkumníkům se totiž nedařilo je zopakovat. To však nevadilo Donu Campbellovi, který si závěry vědců přebral po svém. Promíchal je, protřepal, sepsal bestseller a založil si byznys. Zní to přeci tak lákavě: budete sedět, poslouchat klasiku – a IQ bude naskakovat.

Campbellova tvrzení jsou ve skutečnosti jen ničím nepodložené nesmysly, jejichž důvěryhodnost mají na webu potvrzovat četné odkazy na „odbornou literaturu“. Ve skutečnosti jsou to však jen odkazy na jeho vlastní knihy a články (viz box).

Podobný mechanismus vzniku můžeme nalézt i u následujích pop‑psychologických mýtů:

Většina lidí využívá jen 10 % svého mozku

Zní to opět velmi lákavě. Takový potenciál pro vlastní rozvoj! Vždyť stačí procvičit pravou nebo levou hemisféru, trénink paměti, koncentrace, dva tři kurzy rychločtení, nějaký ten mozkový jogging, pět bobulí lecitinu zalijeme redbullem, ať to lítá.

Snad by vám opravdu mohla stačit ta jedna desetina mozku, abyste pochopili, jaká je to blbost. Jenom se nad tím na pár vteřin zamyslete…

Kořeny tohoto mýtu sahají až k významnému americkému psychologovi devatenáctého století Williamu Jamesovi, který napsal, že průměrný člověk málokdy dosahuje 10 % svého intelektuálního potenciálu. Jeho následovníky to bylo zkomoleno na kapacitu a později na mozkovou kapacitu.

Boom tento mýtus zažil po vydání knihy Dale Carnegieho Jak získávat přátele a působit na lidi v roce 1936. Předmluvu k této knize napsal novinář Lowell Thomas, který Williamu Jamesovi připsal nešťastný výrok o tom, že lidé využívají svůj mozek pouze z deseti procent.

Vyjádření vzteku je lepší než jeho potlačování

Podobná tvrzení jsou snad v každé svépomocné příručce. Obvykle bývají doprovázena doporučením, abychom si do kanceláře pořídili boxovací pytel. Některé propracovanější teorie hovoří o tom, že pokud svou agresivitu a vztek nebudete projevovat, zablokuje se ve vás negativní energie a budete nemocní. Bu bu bu.

A proč je tento mýtus tak rozšířený? Pravděpodobně proto, že si lidé obvykle neuvědomují, že vztek je emoce, která po pár chvilkách vyprchá sama.

Nízké sebevědomí je příčinou psychických problemů, neúspěchu… (můžete dosadit cokoli)

Podle množství příruček, které vám dopomohou k většímu sebevědomí, to vypadá, že je to největší problém ve vesmíru a příčina úplně všeho.

Podle výzkumu Roye Baumeistera a jeho spolupracovníků však nízká sebeúcta nesouvisí se špatným psychickým zdravím a nemá vliv na výsledky žáka ve škole. Vysoká sebeúcta neochrání vaše děti před kouřením, alkoholem a drogami.

Další pop‑psychologické mýty jsou popsány v knize 50 Great Myths of Popular Psychology: Shattering Widespread Misconceptions about Human Behavior od autorů Scotta O. Lilienfelda, Stevena Jay Lynna, Johna Ruscio a Barry L. Beyersteina. V češtině zatím nevyšla.