Dobrý den,
má otázka zní: Jak přimět maminku, aby šla k psychoterapeutovi?
Moje máma je hodně citlivá, úzkostlivá, výrazně introvertní. Je hodně negativistická. Život jí pod nohy naházel tolik větví, že už nemůže dál. Nemá přátele. Vždy byla uzavřenější, ale v nešťastném manželství na malé vesnici, kde jí manžel, zdatný manipulátor, pomlouval, kudy chodil, podváděl s jinými ženami, který pro ni neměl víc než zlobu, křik, sem tam ránu a pohrdání (15 let stupňování útlaku), se uzavřela úplně.
Upnula se na mě (na dceru), ale tak, že by mi snesla modré z nebe, ničím mě nezatěžovala (starosti, finanční problémy)… a na babičku (svou mámu), se kterou se po rozvodu začala intenzivně vídat – byly si mámou a dcerou, nejlepšími kamarádkami, byly si vším. Babička nám však nečekaně před devíti měsíci umřela. A mamce se zhroutil svět.
Všichni ostatní jsme se z toho vyplakali a postupně se s tím nějak smířili. Ale mamka se stáhla ještě víc. Je si neoblomně jistá, že viníkem babiččiny smrti je ona. Přestala komunikovat se svými sestrami, rozhovor se svým tátou přetrpí, ale vnitřně křičí. Všechny jejich projevy cítí jako křivdu vůči babičce či sobě. Škrtla celou rodinu kromě mě. A já jsem pořád její děťátko, které nesmí ničím zatěžovat, pro které dělá první poslední. O to víc mi cpe peníze, jídlo, věci (bydlíme nedaleko).
Psychosomatika u ní frčí, už byla 14 dní v nemocnici, ale o psychiku se nikdo nestaral. Je plná bolesti, nenávisti, samoty… Bojím se, kdy ji najdu v kaluži krve. Díky.
Marta
Názor odborníka
Milá Marto,
úplně chápu vaši potřebu přimět maminku, aby šla k psychoterapeutovi. Umím si představit, že takový vztah, kdy vy jste jediná, koho ještě neodepsala, může být dost náročný.
Rovnou přejdu k vaší otázce, jak ji k návštěvě psychoterapeuta přesvědčit. Nepíšete, zda jste to zkoušela, s jakým výsledkem a jaká byla její reakce. Každopádně vás možná svojí odpovědí zklamu, když vám napíšu, že není návod, jak někoho přesvědčit, aby začal navštěvovat psychoterapeuta.
Když se někdo dostane do situace, jako jste vy (tedy, že všichni ostatní jsou hrozní, jen vy jste úžasná), kromě toho, že to je náročné svou intenzitou, může to přinášet i další úskalí. Mít tu pozici, že na mě všechno záleží, přináší i zodpovědnost toho druhého nezklamat a dál se chovat podle jeho očekávání, neříct nic, co by ho rozzlobilo, abych náhodou nepřišla o toto výsadní místo a taky nebyla zavržená.
Váš strach o maminku je na místě. Neznám ji, ale je možnost, že i ona sama chce, abyste se o ni bála a tím si vás k sobě připoutala. Zkuste si položit otázku, čím to je, že zbytek rodiny škrtla a vás ne. Je to jen tím, že jste její dcera nebo se oproti ostatním k ní vztahujete jinak? Co by se stalo, kdybyste její peníze, jídlo atd. odmítla?
Rozumím tomu, proč chcete odbornou pomoc pro maminku. Avšak ve vaší situaci bych doporučovala, abyste odbornou pomoc vyhledala vy. A to z toho důvodu, abyste pro sebe měla nějakou podporu, měla s kým pořádně rozebrat vaši situaci a zaměřila se v terapii na váš vztah s ní. Mamince tím tak můžete jít příkladem. Kromě toho, že jí vylíčíte všechny výhody, které by pro ni psychoterapie přinesla, jí můžete nabídnout, že byste šly spolu na rodinnou terapii. Někdy pomáhá, když jeden z rodiny řekne, že by terapii potřeboval společně s tím druhým. Třeba se vám podaří ji přesvědčit, aby někam docházela sama.
Chci vám ještě nabídnout vlastní zkušenost s tím, když někdo objednává člena rodiny, který pro terapii není rozhodnutý. Často se mi pak stane, že takto objednaný člověk na sezení buď vůbec nedorazí, nebo není motivovaný a předem terapii vnitřně odmítá. Samozřejmě to ale není pravidlem.
A na závěr, nevím, co myslíte tím, že se bojíte o to, abyste ji nenašla v kaluži krve. Pokud tím máte na mysli sebevraždu, doporučovala bych nebýt s takovými pocity sama a pomoc pro sebe vyhledat. Kdybyste měla akutní podezření, že by maminka byla schopná si něco udělat, v takovém případě se dá volat záchranná služba i proti vůli člověka, který je nebezpečný sám sobě.
Přeju vám, ať se daří co nejlépe.
Markéta Jarolímková
