Dobrý den,
mám vytouženého dvouletého syna. Vždy jsem si přála mít děti, kterým budu věnovat maximální péči. Už na základní škole jsem se rozhodla, že vystuduji pedagogickou fakultu, protože učitelé mají prázdniny a dobrou pracovní dobu, a mají tak čas na své vlastní děti.
Jsem perfektcionista a chci, aby mé děti vyrůstaly v optimálních podmínkách. Možná i v tom je problém.
V momentě, kdy jsem otěhotněla začal můj vnitřní boj. Jedni říkali, ať se šetřím, druzí zase, že si musím zlepšit fyzičku k porodu. Někdo tvrdil, že sklenka piva neuškodí, naopak pomůže proti nevolnosti, další zas, že pít alkohol v těhotenství je zločin. Někteří mě přesvědčovali, ať v těhotenství nechodím do práce mezi děti, jiní zase, že za jejich mládí se pracovalo až do porodu.
Když se syn narodil, bylo to ještě horší: „Kojit se má, když si dítě řekne.“ „Snaž se dodržovat interval tří hodin.“ „Nejlepší je naučit dítě na nočník co nejdřív.“ „Do dvou let děti neovládají svěrače.“ „Vem si ho do postele, bude klidný.“ „Nedělej to, bude se to těžko odnaučovat.“ „Do tří let by děti neměly jíst sůl kvůli ledvinám.“ „Od roka se má mírně solit kvůli fluoridu a jódu.“
Co člověk, to názor a platí to dokonce i v případě odborníků. Nakonec se vždy musím pro jednu z variant rozhodnout, přesto se však cítím provinile před těmi, kteří mají jiný názor. Mám výčitky a pocit, že jsem špatná matka. Mám strach, abych na základě toho nezačala mít sklony k rozmazlování.
Jak si udělat správný vlastní názor a sebevědomě si za ním stát?
Simona
Názor odborníka
Dobrý den,
když jsem si přečetla váš dotaz, představila jsem si zmatek v hlavě a pocit nejistoty až úzkosti, které následují za téměř každým rozhodnutím. Vlastně ať uděláte, co uděláte, a ať se rozhodnete pro cokoliv, všude číhá riziko, že nebudete dost dobrá. A to musí být velmi psychicky vyčerpávající.
Myslím si, že mnoho maminek, které procházejí prvním těhotenstvím a pečují o své první dítě, zažívá obavy z toho, aby svému nenarozenému dítěti neuškodily, a úzkost z toho, aby svoji mateřskou roli zvládly. Ve vás je navíc potřeba dělat vše perfektně. Ale kde se tato potřeba vzala? Ptáte se, jak si udělat vlastní správný názor…
Zkuste netrvat na tom, aby váš názor byl správný, ale zaměřte se více na to, co vám říká zkušenost. Kolik z toho, pro co jste se rozhodla v jiných situacích, se osvědčilo a co ne. Připusťte, že i negativní zkušenosti jsou cenné. Říkají vám, jakými cestami se nemáte pro příště vydávat. Vyjadřujete přání sebevědomě si za svým názorem stát…
A v tom je podle mého názoru skryto, jak se říká, čertovo kopýtko. Pokud vám někdo v průběhu vašeho života nedal důvěru, snažil se vše rozhodovat za vás nebo pokud jste necítila podporu svého okolí v úspěších nebo i při pochybeních, je třeba teď postupovat krok po kroku. Přijímat rizika, která rozhodnutí přinášejí.
Zaměřte se na to, co vám napovídá váš vnitřní hlas, co říkají vaše instinkty. A na závěr nabízím praktickou pomůcku. Zapisujte si svoje pocity v situacích, kdy se pro něco rozhodujete, a pocity, které prožíváte když situaci vyřešíte na základě vlastního úsudku. Máte tak možnost získat mnoho cenných informací.
Úspěšné vypořádávání se s pochybnostmi a nejistotami přeje
Zdeňka Košatecká
