Dobrý den.

S přítelem jsme spolu deset let a musím říct, že v poslední době jsme opravdu šťastní. Překonáváme samozřejmě i nepříjemné věci, ale řekla bych, že to náš vztah spíše posiluje. Problém je v tom, že to tak vždycky nebylo. V průběhu několika prvních let našeho vztahu jsem ho několikrát podvedla. Dalo by se najít mnoho důvodů, proč se tak stalo, ale zpětně musím uznat, že ani já sama vlastně přesně nevím, proč jsem to dělala, protože pokaždé jsem věděla, že miluju svého přítele a jen s ním chci být.

Nicméně jsem to zřejmě moc neřešila, vše mi procházelo a přítel o ničem dodnes neví. Náš vztah se však změnil, už to není to puberťácké chození na rande, ale normálně spolu žijeme a plánujeme budoucnost. Jsem šťastná, že to tak je, ale pokaždé, když mi přítel naznačí, jak mu na mě záleží a že si mě chce vzít, tak mám najednou pocit, že to nedokážu. Že přece nemůžu být s někým, ke komu jsem se chovala tak strašně. Že přece nemůžu chtít, aby mi před oltářem řekl ano, když o ničem z toho neví.

Prostě mě dostihlo svědomí. Cítím se hrozně, protože vím, že kdybych mu to všechno řekla, tak bych mu tím strašně ublížila a byl by konec. Jenže někdy mám pocit, že pokud mu to neřeknu, tak si ho snad nikdy nedokážu vzít bez toho, aniž bych si připadala jako ten největší podvodník na světě. Moje kamarádka mi radí, ať všechno hodím za hlavu a vůbec to neřeším, že co bylo, to bylo. Ale může vůbec trvale fungovat vztah, kde k sobě nejsou ti dva upřímní?

Evina