Bývalá partnerka odmítá, abych si na bral naši 1,5letou dceru k sobě domů (bydlíme ve stejném městě). Má dva argumenty. Nepřeje si, aby se dcera setkala s mou nynější partnerkou (která byla hlavní příčinou našeho rozchodu). Střídavou péči odmítá, nechce prý, aby dcera v tomto věku pendlovala, měla dva domovy a byla zmatená.
Po porodu jsem několik měsíců zůstal bydlet u bývalé a následně i po odstěhování jsem trávil cca 75% času (včetně nocí) u ní a staral se o dceru. Takto to fungovalo půl roku. Nyní máme zažitý tento model: S dcerou jsem čtyřikrát týdně (včetně každého druhého víkendu). V době, kdy jsem s ní, ji mám plně na starosti, bez ohledu na to, zda je přítomna její máma (umím se o ni postarat od A do Z). Dcera je v mé přítomnosti hravá, samostatná a veselá.
Dceru miluji, čas strávený s ní je pro mě prioritou. Mám obavy o kvalitu společných chvil. Je mi umožněno trávit s ní čas jen v bytě její mámy nebo venku (hřiště, kavárna). Když jsme v bytě oba, dochází často ke konfliktům. Jejich množství a intenzita se snížily, ale stále jde o konfliktní prostředí. Pokud jsem s dcerou venku, tak ne vždy mám pocit, že se jedná o vhodný, klidný a stabilní prostor.
Nejde mi o střídavou péči. Jistě, přál bych si trávit s dcerou více času, ale jde mi výlučně o to, co je dobré pro dceru, ne pro mě. Mám s ní trávit méně času a výlučně mimo byt mámy – na hřišti, v kavárně, a nevystavit ji tak konfliktům? Nebo se mám snažit přesvědčit bývalou, že je pro naši dceru dobré moci trávit nějaký čas i u mě doma?
Nakolik je třeba, aby dítě v jejím věku bylo součástí pravdivých vztahů tak, jak se skutečně dějí? S bývalou chodíme na společnou terapii, kde jsme primárně řešili náš rozchod a praktické aspekty péče. U soudu jsme nebyli. Nyní jsme se dohodli, že půjdeme k mediátorovi, a já přemýšlím, jak se k věci postavit ve prospěch dcery.
Martin, 33 let
Názor odborníka
Zdravím vás, Martine,
hned na úvod bych ráda řekla, jak skvělé rodiče vaše dcera má. Vy i bývalá partnerka děláte skutečná opatření, aby se rozpad vašeho vztahu co nejméně dotkl dcery. Chodíte na párovou terapii a chystáte se k mediátorovi. Rozhodně ne každý rodič je v těžkém období takto schopen sebereflexe a práce na jiných než výhradně svých zájmech.
Máte obavy, jestli trávíte s dcerou kvalitní čas. Zajímalo by mě, co je pro vás „kvalitní trávení času“. Je to čas spolu? Čas v hezkém prostředí? Nebo čas v klidném prostředí, čas s kvalitními hračkami… Může to mít mnoho podob. Ráda bych řekla, že ačkoliv se budete snažit sebevíc, nemůžete vaši dceru ochránit od všeho nepříznivého. Vy pro ni můžete být dobrý otec s tím, co máte a čeho jste schopen.
Vzhledem k věku dcerky není možné se zeptat, jak by to chtěla ona. Nástrojem pro vnímání toho, co je pro vaši dceru dobré a co ne, můžete být dobře vy sám. Protože pokud vy se budete cítit spokojený, pravděpodobně se tak bude cítit i dcera. Není tedy zapotřebí vymýšlet konstrukty, zda být spolu tam či onde – důležité je být spolu a mít se při tom hezky.
Jestliže vám vadí trávit všechen společný čas na hřišti, v kavárně nebo v bytě, kde se s bývalou partnerkou hádáte, hledejte další možnosti, abyste si rozšířil repertoár míst, kde s dcerou můžete dobře být. Napadá mě, zda jste s bývalou partnerkou zkoušeli i to, že zůstanete s dcerou doma, kde to zná, ale její matka tam po tu dobu nebude. Někteří rodiče takto aplikují střídavou péči: dítě bydlí na jednom místě, ale střídají se u něj rodiče.
Zabýváte se otázkou, zda bývalou partnerku přesvědčit, abyste mohl s dcerkou trávit čas i ve vašem novém domově. Zcela tomu rozumím a do budoucna je to zřejmě nevyhnutelné. Na druhou stranu jde o situaci, která je pro nás rodiče citlivá a vyvolává pocit ohrožení. I to bývá důvodem, proč si to zvláště matky nepřejí. Doporučila bych vám přinést tuto otázku do párové terapie nebo na mediaci.
Umím si představit, že důvodů, proč s tím bývalá partnerka nesouhlasí, je více a jedním z nich může být i zmíněný pocit ohrožení její mateřské role. Ať už se domluvíte, že s tím zatím počkáte, nebo si nastavíte pravidla, za kterých dcerka bude moci k vám, pro pohodu vás tří je důležité, abyste byli oba jako rodiče v souladu, i když to nebude ideální ani pro jednoho z vás.
Ptáte se také, nakolik je potřebné, aby dcera byla součástí pravdivých vztahů, tak jak se skutečně dějí. Tomu nelze zabránit. Ono není ani tak důležité, aby nás rodiče dítě nevidělo hádat se. Důležité je, aby pak vidělo, že jsme přes různé neshody schopni spolu komunikovat a chováme se k sobě důstojně a s dávkou respektu.
To dá dítěti daleko více než snaha ho úzkostlivě chránit, protože konflikty jsou přirozenou součástí vztahů. S bývalou partnerkou se také můžete domluvit, že si některá konkrétní témata necháte do párové terapie, abyste neeskalovali hádky před dcerou.
Povzbudivé je, že se konflikty mezi vámi a bývalou partnerkou zlepšily. Z toho, co píšete, jste rodiče schopní náhledu na své chování a máte velký společný zájem, kterým je pohoda vaší dcery. To je něco, na čem můžete stavět.
Držím vám palce!
Radka Dydňanská
