Dobrý den,
mám problémy s kolísavým vnímáním svého vzhledu, které mě v posledním roce (tu dobu, co jsem bez přítele a tudíž se chci líbit) hodně omezuje.
Pokud si připadám nesvá (škaredá a tlustá), nejdu mezi lidi. Nedělá mi problém se prakticky kdekoliv s nějakým klukem dát do řeči a seznámit se. Problém je, že dojdu pouze na třetinu všech následně domluvených schůzek. Začnu totiž o svém vzhledu pochybovat. Myslím, že se mu třeba na druhý pohled nebudu vzhledově líbit. A tak přicházím o možnost navázat nový dlouhodobý vztah. Hlavně ale přicházím, kvůli neúčasti na společných akcích, i o stávající kamarády.
Nikdy nikdo neměl narážky na mou postavu. Pocit neatraktivity tak možná tkví v neustálých vtípcích a komentářích mých kamarádů na vzhled okolních žen. Snažím se ty jejich chlapské řeči nevnímat, ale bohužel mi to nejde. Mám pocit, že pokud nejsem hezká, jsem méněcenná.
Snažím se myslet racionálně – nemám zjizvený obličej a jsem zdravá, měla bych si toho vážit, ale místo toho pociťuju důraz mého okolí na vzhled a sama jsem se začala srovnávat s ostatními ženami…
Radka
Názor odborníka
Dobrý den, Radko,
kdybych s vámi mohla mluvit osobně, zeptala bych se vás na to, jak jste to měla s bývalým přítelem; jakto, že jemu jste se líbila. Bojíte se, že se nebudete případnému novému partnerovi líbit. Toto posuzování přece můžete nechat na něm – pokud se mu líbit budete, tak se jistě s vámi rád setká i příště, pokud ne, tak vás možná chtít vidět nebude. Vy však raději dopředu schůzku s mužem odmítnete, abyste se vyhnula případu, kdy by on mohl odmítnout vás, protože odmítnutí by vás srazilo ještě níže.
Problém je v tom, že vaši sebehodnotu stavíte na vašem vzhledu. Tělesný vzhled se může měnit, ale na něm skutečná přitažlivost nezávisí. Podívejte se například na lidi, kteří jsou tělesně postižení – například jsou na vozíku nebo lidé, kteří tělesně postižení nejsou, ale jsou dejme tomu opravdu obézní. Obě kategorie těchto lidí by mohly mít opodstatněný důvod si o sobě myslet, že si partnera nenajdou, protože nejsou dostatečně tělesně přitažliví. A i přesto mezi těmito lidmi se najdou tací, kteří nejsou zahořklí a skleslí, ale jsou pozitivně naladění a myslí si o sobě, že jsou zajímaví a atraktivní. A to proto, že mají rádi sama sebe takové, jací jsou. To, co si o sobě myslí, také vyzařují do okolí, takže i okolí je poté vnímá jako přitažlivé.
Fyzická atraktivita nespočívá ve vnější kráse a i pocit vlastní hodnoty může být na zevnějšku nezávislý. Skutečný silný pocit sebehodnoty se ve vás může rozvinout, až když se zbavíte závislosti na tom, jak vypadáte a přestanete se podle toho hodnotit. Pravá krása opravdu vychází z nitra člověka. Pokud z vás vyzařuje spokojenost, působíte i přitažlivě.
Váš skutečný problém nemusí tkvět tedy ve vzhledu, ale ve vašem pocitu sebehodnoty, tedy na hlubší úrovni. Pokud bude přetrvávat, doporučila bych vám psychoterapii.
Přeji vám hodně štěstí a radostných chvil do dalšího života.
Michaela Zetíková
