Dobrý den,
v poslední době mám docela problémy s kouřením marihuany. Přestat jsem s tím chtěla už před rokem, jenže se nezadařilo. Moje rekordní doba abstinence je asi měsíc a půl, jinak když mi tráva dojde, tak další seženu tak za týden, maximálně dva.
Problém ale je, že mám jednou za čas takové období, kdy hulím každý den třeba i dva nebo tři měsíce a nemůžu přestat – nemůžu vydržet si nedat, když to mám u sebe, takže kouřím 3× denně a celkem vykouřím za den přibližně gram. Vždycky kouřím, i když vím, že bych neměla. Kouřím místo školy, místo tréninků.
A až za těch pár měsíců si vždycky uvědomím, že to se mnou vážně nevypadá dobře a že bych s tím měla něco dělat – předminule jsem se rozhodla hulení omezit, minule jsem se rozhodla přestat a teď píšu sem, protože se mi zdá, že teď je to horší než kdy jindy.
Vážně bych s tím totiž chtěla skončit – moji kamarádi mi říkají, že jsem z toho „vypatlaná“ a mám pocit, že kvůli tomu na mě bývají i naštvaní. Kromě toho kvůli hulení totálně kašlu na školu a vůbec na všechno – tak nějak se mi nic nechce dělat a nic mě nebaví – mě už baví jenom hulení. Hned po ránu, když se vzbudím, tak první věc, na kterou myslím – jak si půjdu ven dát. A je to vlastně to jediný, na co myslím, než si dám.
Taky ta nervozita, než seženu další matroš, když mi dojde, je hrozná. Celkem mě to děsí, proto chci přestat. Ale problém je, že nevím jak – silou vlastní vůle se mi to nepodařilo a nevím, jestli má cenu kvůli trávě chodit do drogové poradny.
Děkuji za odpověď
Klára
Názor odborníka
Milá Kláro,
je mi ctí reagovat na váš dotaz. Protože jsme v poradně, kde není zcela zaručeno, že se nám podaří vést rozhovor, zkusím nabídnout nějaké rady. Berte je ale prosím pouze jako inspiraci a námět k přemýšlení, můžeme o nich pod článkem ještě diskutovat a přizvat i pohled dalších lidí, určitě se zde najdou i tací, kteří nabídnou vlastní zkušenost s řešením podobné situace. Myslím totiž, že rozhodně nejste sama, kdo se s podobným dilematem potýká.
První rada: Nepodceňujte to. Nemyslím si, že to děláte, pouze z posledního odstavce jsem vycítil, že vnímáte trávu jako něco, co nemá cenu řešit s odborníky. Podle mě to cenu má. Ačkoliv se o trávě mluví jako o měkké droze, pokud vám zasahuje do života tak významně jak popisujete, má cenu se tím zabývat – o to víc, pokud sama máte zájem s tím něco dělat. Rozhodně tím nemyslím, že bez odborníka to nevyřešíte (ve skutečnosti téměř polovina lidí přestane s užíváním drog bez odborné pomoci), ale proč to nezkusit? Možná vám nepomůže, ale určitě vás neodmítne – a potom až od něj/ní odejdete, bude to stejně pouze na vás.
Druhá rada: Nepřeceňte to. Myslím tím, abyste se nevzdávala. Většina lidí, kteří chtějí přestat s nějakým návykem, to musí zkusit vícekrát. Pokud to tedy nevyšlo v minulosti, neznamená to, že to nemůže vyjít teď. Spíš naopak! Můžete čerpat z té minulé zkušenosti, poučit se z případných chyb, které jste udělala, zkusit tentokrát něco jiného.
Třetí rada: Rozhlédněte se kolem sebe. Není mi z vašeho dotazu zcela jasné, zda kouříte o samotě nebo ve společnosti. Pokud kouříte s dalšími lidmi, možná by stálo za úvahu, jestli jsou tito lidé pro vás významní a jestli byste je kolem sebe chtěla mít, i kdybyste přestala kouřit. Píšete také o kamarádech, kteří vám kouření rozmlouvají. Jsou pro vás důležití? A kdo je ještě okolo vás? A koho byste kolem sebe chtěla mít? Můžete si to nakreslit, je to docela zábava – doprostřed papíru namalujete kolečko jako sebe a potom postupně další lidi v takové vzdálenosti, jak je cítíte. Potom se nad takovým diagramem můžete zamyslet nad tím, jestli by se něco změnilo, kdybyste kouřit přestala. Jestli by někdo zmizel, jestli by se někdo přiblížil, oddálil, jestli by se mohl třeba objevit někdo úplně nový. A jak by se vám to líbilo.
Čtvrtá rada: Plánujte. Už tím, že jste sem napsala, jste udělala důležitý krok. Naplánujte si další kroky směřující ke změně a držte se jich. Ale pozor! „Nekouřit“ není úplně ideálně formulovaný cíl. Neříká totiž vůbec nic o tom, co máte dělat. Naopak: jít na trénink, zajít za kamarádkou, napsat úkol, koupit si něco na sebe, podívat se na film – to jsou dobře formulované cíle. Když to nevyjde, zkoušejte to znovu.
Pátá rada: Získejte spojence. Ačkoliv to klíčové rozhodnutí – zakouřím si teď nebo nezakouřím – musíte vždycky udělat vy, není nutné být osamělý běžec v cestě za životní změnou. Naopak je mnohem přirozenější i zábavnější, když můžete o svých krocích, obzvlášť takto důležitých, s někým mluvit, ideálně s někým, ke komu máte důvěru a kdo vás podpoří. Může to být někdo z rodiny, z přátel (ale spíš těch, kteří nemají k marihuaně zase tak blízký vztah), ale klidně i onen odborník z poradny. Určitě někoho takového najdete.
Tak ať to vyjde!
