Názor odborníka

Lukáši, dobrá otázka. Získáváte prvenství v kategorii nejkratší příspěvek do této rubriky. Neznám příběh, který dotazu předcházel, takže je na mně, abych rozhodl, jestli vaše slova budu interpretovat jako existenciální nebo jako lifestylový námět.

Vlastně… Možná váš příběh znám. Možná ho zná většina mužů. Nenabízím vám psychologické poradenství, nejsem psycholog. Nabízím vám zamyšlení chlapa, který si stejnou otázku jako vy klade už třetí desetiletí. Praktické rady, jak se chovat k ženě, aby byla šťastná, vám třeba nabídnou čtenáři a čtenářky v diskusi.

Proč není šťastná?

Tato otázka je sama o sobě obrovské, fascinující téma. Dokonce si myslím, že právě tato otázka mohla být významným impulzem ke vzniku a rozvoji oboru psychologie.

Pro zjednodušení předpokládejme, že vaše partnerka není nešťastná kvůli vám. Že nejste alkoholik ani gambler, že ji netlučete, že nejste budižkničemu, co doma s ničím nepomůže nebo se nechává živit. Soudím, že kdyby za vaším dotazem byly podobné okolnosti, zněla by otázka jinak.

Předpokládejme, že jste normální chlap, který si jen přeje, aby žena po jeho boku byla šťastná. Měla by být, říkáte si. Vždyť je všechno v pořádku. Milujete ji, sekáte dobrotu. Snažíte se.

Proč tedy není ve vztahu s vámi šťastná? Co je špatně? Nejspíš nic. Všechno je, jak má být. Takhle to ve vztazích prostě chodí. Přestaňte tuhle otázku řešit. Vaše šance „udělat ji šťastnou“ jsou minimální. Jestli je nespokojená, bude nespokojená, i kdybyste se proměnil v ideál všech mužských ctností.

Jestli ji máte rád a chcete s ní být, soustřeďte se na sebe. Co dělá šťastným vás? Jste šťastný, když je šťastná ona? Dobře, tak znovu… Pokud ji chcete mít šťastnou, aby vám samotnému bylo dobře, máte problém. Stejný jako většina lidí.

Proč nejste šťastný vy?

Máme toho druhého rádi a toužíme po tom, aby byl šťastný. Když je spokojený, je nám dobře. Když šťastný není, trpíme. Je to začarovaný kruh, ze kterého je jediná cesta: udělat krok stranou, vystoupit. Ne ze vztahu, ale ze závislosti na pocitech a náladách druhého.

Jsme dospělí, ale dospět ve vztahu znamená vymanit se z oné symbiózy, která je v počátku, v době zamilovanosti přirozená a povznášející, ale po čase – úplně stejně přirozeně – vede k trápení a rozkladu.

Začněte se tedy ptát sám sebe, jak se máte chovat a co dělat, abyste byl šťastný vy. A všímejte si, co vás činí nešťastným. Zkuste to prostě dlouhodobě mapovat.

Berte to jako svůj „projekt“, s partnerkou to nerozebírejte. V průběhu mapování možná uvidíte zajímavý posun: když budete víc v klidu vy, budete víc v klidu oba. Anebo nebudete. Pak je na vás, abyste s pomocí své „mapy“ vyhodnotil, jestli společně směřujete ke štěstí.

Proč ženy nejsou šťastné

Chcete‑li úspěšně číst v mapě, mít přehled o tom, kam vedou různé cesty, které z nich jsou slepé, kde jsou nepřekonatelná skaliska a kde příjemné pláže, potřebujete mít nadhled. Dívat se na věci s odstupem, shora, ze správného úhlu.

Kdo se na každé křižovatce nehroutí a nedělá dramatické závěry, kdo zná a nemění měřítko své mapy v závislosti na síle panujících emocí, kdo si dokáže včas přiznat, že bloudí, a třeba se zeptat na cestu, ten si svoji pouť z nepohody najde a třeba i užije.

Ve vztazích nám k lepšímu výhledu pomáhá třeba humor. Jako alternativní odpověď na vaši otázku vám proto nabízím nejapný vtip, který mi před pár dny poslal mailem nejmenovaný pražský psychiatr:

V jednom městě vznikl obchod, ve kterém si může každá žena koupit svého muže. Má šest pater a kvalita mužů roste s každým patrem. Je v tom ale jeden háček: jakmile již žena vejde na vyšší patro, nemůže už sejít níž, pouze odejít východem bez možnosti návratu.

A tak vchází první žena s vážným zájmem o koupi muže. V prvním patře vidí ceduli: Tito muži mají práci. „No, to už je něco, můj bývalý ani práci neměl,“ pomyslela si žena. „Ale podívám se, co je výš.“

Ve druhém patře byl nápis: Muži zde mají práci a mají rádi děti. „Pěkné, ale podíváme se, co je výš.“

Ve třetím patře byla tabulka: Muži zde mají práci, mají rádi děti a jsou neskutečně pěkní. „No, čím dál tím lepší,“ pomyslela si. „Ale výš, to už musí být…
“

Ve čtvrtém patře si mohla přečíst: Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní a pomáhají při domácích  pracích. „Sladké, jak sladké… Ale zkusím ještě o patro výš.“


V pátém patře stálo: Muži zde mají práci, mají rádi děti, jsou neskutečně pěkní, pomáhají při domácích pracích a jsou ďábelsky dobří v posteli. „No to je neuvěřitelné, přímo zázrak,“ pomyslela si žena. „Ale když to je tak skvělé tady, co musí být o patro výš?!“

A v šestém patře si velice překvapená žena přečetla: Na tomto patře již nejsou žádní muži. Patro bylo postaveno jako důkaz toho, že vám ženským prostě nejde vyhovět.