Dobrý den,
chtěla bych vás požádat o radu ohledně situace, která mě již delší dobu trápí. Jde o osmiletou dceru mého přítele, který je už rok rozvedený a dceru si bere k sobě každé dva týdny na celý víkend. Protože s přítelem bydlím, obvykle se s dcerou setkávám i já a podnikáme společné aktivity.
Problémem však je, že mám pocit, že je přítelova dcera vůči mně stále zatvrzelejší. Když jsme se s přítelem seznámili, byla jsem pro ni „teta“, se kterou ráda trávila čas. Postupem času však asi začala chápat, že nejsem jen nějaká tátova kamarádka, ale „náhrada maminky“, a chová se ke mně čím dál chladněji – nechce se mnou být sama v jedné místnosti, do společných aktivit ji musíme nutit, na otázky odpovídá jednoslovně. Je těžké ji pro něco nadchnout, když jsem u toho, zatímco když je jen s tátou, chová se jako dřív – tedy jako veselá, komunikativní a milá holčička.
Celá tato situace má samozřejmě dopad i na vztah s partnerem, kterého trápí, že jediná doba, kdy může být s dcerou, se nese v takové nepřátelské atmosféře. Už jsme se kvůli tomu i jednou pohádali, protože jsem naznačila, že je možné, že by dceru proti mě mohla poštvávat i partnerova expřítelkyně – bohužel ji ale znám jen od vidění, takže nemůžu soudit, nakolik je má domněnka pravdivá, partner ale tvrdí, že by něco takového nikdy neudělala.
Jsme z toho každopádně s přítelem zoufalí, proto bych se chtěla zeptat – co se dá v této situaci dělat? Jak dceři vysvětlit, že chci být její kamarádka a ne konkurentka její mámy? Předem děkuji.
Dana
Názor odborníka
Vážená paní Dano,
rozpad rodičovské dvojice je pro každé dítě velmi náročným a stresujícím životním zážitkem. Děti rozvedených rodičů si po dlouhý čas zachovávají fantazii o znovusjednocení rodičovského páru. Díky tomu citlivě reagují na skutečnosti, které tuto představu narušují nebo zpochybňují. Jako tatínkova nová partnerka můžete představovat v životě osmileté dívky takovou nepříjemnou skutečnost.
K udržování nebo zpochybňování pochopitelného dětského přání, aby maminka a tatínek byli zase spolu, přispívají také rodiče. Mohou dítě ovlivňovat nepřímo a neúmyslně, např. svými postoji vůči rozvodu, bývalému manželovi/manželce a jejich novému partnerovi/partnerce, nebo mohou dítě záměrně manipulovat a budovat v něm nepřátelský postoj například vůči novému partnerovi/partnerce svého protějšku.
Variantou osvětlující chování dcery vašeho partnera by mohla být neúspěšně vyřešená dětská touha po výlučném nároku na rodiče opačného pohlaví, kterou před více než sto lety popsal Sigmund Freud jako Oidipovský komplex. V tomto případě bychom mohli spekulovat o tom, že svou přítomností ohrožujete realizaci tohoto dětského přání, pro kterou se v mysli dívky otevřela cesta díky rozvodu rodičů. Je tedy možné, že na vás dcera vašeho partnera hledí jako na nevítanou konkurentku v souboji o tatínkovu přízeň.
Nebývá výjimečné, když zmíněné okolnosti u dětí odpovídajícího věku působí společně. Předpokladem řešení tohoto druhu porozvodových obtíží je obnovení spolupráce rodičů a jejich vzájemný respekt vůči novým partnerům. Neochota jednoho nebo obou rodičů řešit chování dítěte ve shodě, tedy domluvou, prakticky znemožňuje dosažení uspokojivého výsledku.
Každopádně, ve všech případech je řešení neuspokojivé situace dítěte v rukou rodičů. Ať už problém vyřeší sami, nebo se rozhodnou přizvat k řešení odborníka. Držte se své role nové partnerky, opatrně pokračujte ve snaze o přátelské sblížení s touto dívkou a s dalším vyčkejte, až jak se tatínek a maminka na řešení situace domluví.
Rodičům ve své praxi obvykle doporučuji také důvěryhodnou rozvodovou literaturu. Myslím si, že by také vám a vašemu partnerovi mohla být užitečná kniha E. Teybera Děti a rozvod (nakl. Návrat domů).
S pozdravem
Petr Sakař
