Dobrý den,
s partnerem máme poměrně komplikovaný vztah daný naší dlouhou historií. Ve zkratce mu mám za zlé několik věcí (a nesnažím se o jejich objektivní popis, píšu tak, jak to vnímám a cítím). To, že mi několikrát lhal stran svých milenek. To, že se mnou a nejen se mnou podváděl přítelkyně a vozil mi dárky z jejich dovolených. To, že vždy měl současně několik milenek rozesetých po celé republice a další obdobné situace.
Teď jsme spolu začali chodit a tihle kostlivci začínají vyplouvat na povrch. Mám problém mu věřit, což nás výrazně ovlivňuje. Problém s důvěrou mám jednak vzhledem k jeho věrnosti, jednak k tomu, zda si mě váží natolik, aby respektoval naše dohody a také o tom, zda si mě obecně váží. On je z podstaty dost provokatér a vím, že spoustu poznámek, které pronáší, mě mají prostě vyburcovat. Některé dokážu ignorovat, některé mě zasáhnou hlouběji, než by měly. Uvědomuji si, že si hodně věcí beru osobně a vkládám do nich obsah, který tam vůbec být nemusí.
A teď můj dotaz – jakým způsobem vhodně komunikovat o tom, že mi některé věci, které říká, ubližují, i když je tak možná nemyslí? A je vhodné o tom s ním mluvit nebo je to skutečně pouze můj problém, který si musím vyřešit sama v sobě? A jak řešit situace, kdy nejsme schopni navzájem pochopit obsah našich sdělení a zacyklíme se do chytání za slovo a ani jeden pak není ochoten ustoupit? Za sebe mám pocit, že nesmím prohrát, že by mě to v jeho očích devalvovalo.
Alena
Názor odborníka
Vážená Aleno!
Z vašeho působivého příběhu vnímám váš vztah s partnerem jako docela silnou výzvu. Stala jste se z milenky partnerkou a hrajete teď „vabank“‑ o svou hodnotu, úctu a respekt k vlastní volbě, o důvěru vůči partnerovi (to je jistě jen vaše věc) i o partnerovu změnu v chování vůči vám (což je zase naopak záležitost partnerova). Že je to divoká hra je znát z vašich slov (zacyklíme se… ani jeden není schopen ustoupit… nesmím prohrát).
O čem budete chtít s partnerem mluvit, záleží jen na vás. Užitečné je rozlišovat mezi vlastními pocity (tj. že vás třeba některá partnerova slova zraňují), myšlenkami (že to tak možná nemyslel) a chtěním (třeba že byste ráda, aby je dál neříkal). Důvěra se ve vztahu vytváří pozvolna, díky vzájemnému poznávání se, odkrývání i sdílení. A zejména díky skutkům. I proto je pro vztah důležité mluvit spolu o tom, jak spolu mluvíme.
Zkrátka a dobře: buď se vám bude dařit vnímat svého partnera i sebe nově, bez zátěže z minula a sama v sobě si vyřešíte případná zranění – a pak není třeba se bát prohry. Nebo se budete učit mluvit s partnerem o tom, co se s vámi, mezi vámi a ve vás děje, a díky vzájemnému poznávání necháte ve vztahu vyrůstat důvěru.
Obě cesty jsou nesnadné, i když každá jinak, tak vám budu držet palce k win‑win výsledku!
S úctou, váš Zbyšek Mohaupt
