Dobrý den,
potřebovala bych poradit s mojí kamarádkou, která najednou úplně přestala jíst.
Mám o ni velký strach, už tak měří asi 165 cm a přitom váží snad 45 kg, možná míň: nejsem si jistá, ale je opravdu hubená a opravdu nepotřebuje držet nějaké další diety nebo přestat jíst úplně.
Prosím o radu. Jak se k ní chovat a trochu jí donutit jíst, aby se jí něco nestalo? Bojím se, že když se jí zeptám přímo, přestane mi důvěřovat a bude to ještě horší.
Děkuji
Tessie5
Názor odborníka
Dobrý den, Tessie,
přístup k lidem trpícím mentální anorexií je stejně složitý jako přístup k lidem závislým na návykových látkách.
Ženy, které trpí mentální anorexií, si svůj problém s jedením zpravidla uvědomují, stydí se za něj a při konfrontaci ať už s rodinným příslušníkem, kamarádkou či odborníkem, ho popírají. Pokud na něj přímo poukážete, zdůvodní svůj přístup k jídlu buď nějakým racionálním vysvětlením, nebo se odmítnou o problému vůbec bavit. V horším případě zpřetrhají vazby.
Ztráty důvěry se tedy obáváte oprávněně. To, co bych doporučila, je počkat na vhodnou příležitost: tím myslím nemluvit o problému v situaci, kdy vidíte, jak si vaše kamarádka zase dává místo oběda jablko, müsli tyčinku nebo se jen napije vody.
Asi svojí kamarádku dobře znáte, trávíte spolu více času a tak víte, ve které situaci jste obě nejvíce přístupné rozhovoru. Pak mluvte o tom, čeho si poslední dobou všímáte a popište to, co přitom cítíte VY a co se VÁM honí hlavou.
Pokud bude kamarádka chtít hovor ukončit, požádejte jí, ať vás vyslechne. Vyjádřete pochopení, že se jí o těchto věcech asi mluví stejně špatně jako teď vám. Mluvte o tom, proč je to pro vás problém a co vás na tom trápí.
Proč si myslíte, že by se svým problémem měla zabývat, jaké by měla výhody z toho, kdyby šla za psychoterapeutem. Co si myslíte, že by jí mohlo dodat odvahu, v čem by byla výhoda, kdyby na sobě tzv.začala pracovat (rozumím tím návštěvu psychoterapeuta).
Pokud se bude bránit a hájit, nenechte se vlákat do pasti podávání důkazů jejích špatných jídelních návyků a ubývání na váze. Neargumentujte tím, že má dobrou postavu a jak je štíhlá.
Zeptejte se na to, jestli jí něco netrápí a jestli je teď se svým životem spokojená. Mějte připravený kontakt na pracoviště, kde se problémy s mentální anorexií zabývají, nabídněte jí doprovod.
Kontakt na psychoterapeuta jí předejte i v případě, když si budete myslet, že váš hovor vyzněl na prázdno. V krajním případě požádejte o spolupráci někoho blízkého z rodiny vaší kamarádky a zkuste s ním promyslet, jak by se dala motivovat.
Úspěch přeje Zdeňka Košatecká
