Dobrý den,
budu rád za komentáře. S přítelkyní jsme spolu rok a půl. Přítelkyni je 20 let a mně 27.
Oproti mému předešlému vztahu, který trval 5 let, ale neustále jsme se hádali, byl tento od začátku naprosto dokonalý. Ani jednou jsme se ještě nepohádali. Neznáme ani tichou domácnost. Když vyvstal nějaký problém, sedli jsme si, promluvili jsme si a během pár minut jsme se na všem dohodli. Na začátku přítelkyně dokonce sama přišla s nápadem, kam bychom se měli v budoucnu přestěhovat, a trefila se do mého nesplněného snu, aniž bych jí o tom cokoliv řekl. Nespočetněkrát jsme se také navzájem přistihli, jak přemýšlíme oba nad tou samou věcí. Prostě idylka.
Jenže koncem jara přišla s tím, že přestává mít chuť na sex, ubylo objímání a něžností a nějak jsme se sobě vzdálili. Během léta se nám zdálo, že jsme vše zachránili, byla chuť na něžnosti i sex, cítili jsme se krásně. Bohužel začátkem podzimu přišla krize znovu a v daleko silnější míře. Přítelkyně řekla, že potřebuje pauzu.
Můj podíl je určitě v tom, že se mi před rokem rozvedli rodiče a já byl naštvaný, kontakt s nimi jsem hodně omezil a celkově jsem byl negativní. Před časem jsem si našel novou práci a přestěhoval se kvůli ní k přítelkyni a jejím rodičům. O to je to složitější. Ačkoli i můj vztah k ní už v krizi trochu ochladl, stále cítím, že ji miluji.
Nechci zpět vztah, co jsme měli, chci vztah, který tímhle posílíme a bude silnější. Někdo tvrdí, že to bylo mou negací, někdo zase naším věkovým rozdílem. Děkuji za každou radu…
David
Názor odborníka
Dobrý den, Davide,
vážím si vašich slov a toho, jak vám záleží na vašem vztahu. Věřím, že se toho v každém vztahu může vyřešit a spravit opravdu hodně, pokud oba chtějí.
Mnoho důležitých věcí o vašem vztahu nevím. Jak se vlastně projevovala a projevuje krize mezi vámi mimo něžnosti a nedostatek intimity, jak to vše vidí vaše partnerka nebo jak se vám spolu daří teď. Ani co pro vás vlastně bylo tím impulsem napsat do poradny. Zkusím vám tedy napsat jednoduše to, co mě napadá – a sám si z toho vyberete, co pro vás bude užitečné a co ne.
Vnímám z vašeho dopisu, že hodně uvažujete o příčinách krize ve vašem vztahu. A zvažujete vlastní obtížné období při rozvodu rodičů nebo věkový rozdíl. Důvodů pro vztahové kotrmelce a krize většinou bývá víc. Často ani není možné je všechny vysledovat, protože do hry vstupují vnější faktory, ohromně bohatý vnitřní svět dvou lidí a ještě navíc veškerý prostor mezi nimi. Naštěstí najít „ten pravý důvod“ nemusí být ani nutné. Uvažuji spíš o tom, co vám v tuhle chvíli pomáhá se k sobě přiblížit a co vás může naopak vzdalovat.
Píšete, že kdykoliv dříve vyvstal nějaký problém, sedli jste si, promluvili si o tom a vše vyřešili – a tak hádám, že i o téhle situaci jste se spolu bavili. Je něco, o čem spolu nemluvíte? Jak vlastně myslíte, že vše vnímá vaše partnerka? Kdybyste se zkusil na chvíli vcítit do její kůže a představit si třeba, že by do poradny psala ona, co by vás z jejího místa napadalo? Jak se může cítit? Pokud je to možné, můžete se jí na to přímo zkusit zeptat.
Bývá to často tak, že na začátku v období zamilovanosti vypadá všechno idylicky, na všem je snadné se dohodnout, lidé myslí na totéž, broukají si tu samou písničku, píšou si často i zprávy ve stejný čas. Někdo říká, že vztah doopravdy začíná třeba až po roce – až všechno přestane jít samo, až se objeví těžkosti. I proto si vážím toho, co píšete vy sám: že nechcete vrátit, co bylo, ale že chcete problémy překonat a vztah tak posílit.
Přemýšlím nad tím, co dalšího se měnilo v době, kdy jste se sobě poprvé vzdálili. Chuť na něžnosti i sex dost často odráží celkovou pohodu a spokojenost ve vztahu. Když chybí touha po fyzické blízkosti, většinou chybí i něco dalšího. Pro někoho to může být určité tajemství nebo nějaká míra dobrodružství; druhý je pro nás přitažlivý, když není tak úplně jistý, když ho nemáme „v kapse“, nebo když nás lákají jeho odlišnosti. Třeba právě tehdy, když se úplně na všem shodneme. Někdy je to naopak málo vnímaného bezpečí. Jindy stojí v cestě nevyslovené věci mezi námi. A někdy jsme ze spokojených začátků tak zvyklí na to, že věci fungují samy od sebe, že se neumíme vyrovnat s nesnázemi (nebo třeba jen s těmi, které je možné vyřešit za chvilku).
Jak je tomu ve vašem případě, na to dovedete přijít jen vy dva. A tak uvažuji, jestli je o tom možné si popovídat. Ne ani o tom, co vás vzdálilo tehdy, ale co vás vzdaluje a sbližuje teď. V jakých chvílích cítíte, že přítelkyni milujete, a ona vás? Je možné se zeptat vaší partnerky, kdy vaši lásku vnímá ona? Lidé mají různé způsoby vyjadřování lásky, a podle toho svého způsobu zpravidla také dokážou náklonnost druhého přijímat.
Píšete také, že v létě se vám podařilo vše načas vyřešit. Co všechno se vlastně tehdy změnilo? Jak jste to dokázali – a nebo jaké vnější okolnosti pomohly? Dělali jste něco jinak? Zkuste se na okamžik postavit do role pozorovatele, a třeba si své úvahy i napsat.
Určitě je dobré i o těchto věcech spolu mluvit. Někomu třeba lépe vyhovuje napsat dopis nebo mail. Často je velmi užitečných třeba i jen několik setkání s nějakým párovým psychoterapeutem, který pro vás může být určitým průvodcem a pomůže vám najít společné porozumění.
Využívejte celý web.
PředplatnéV každém případě vám přeji, ať znovu najdete vzájemnou blízkost, ať se vám oběma podaří tyto starosti přerůst a zase spolu prožívat krásné chvíle.
S pozdravem
Nela Wurmová
