Dobrý den, ukončuji první semestr na vysoké škole.
Na VŠ jsem se těšila na výuku i na studentský život. Po třech měsících mi však došlo, že ani jedno z toho nebude to pravé a rozhodla jsem se po semestru ze školy odejít. Celou situaci jsem probrala s rodinou, která mě respektuje a podporuje, za což jsem jim velmi vděčná.
Rozhodla jsem se, že v létě zkusím složit přijímací zkoušky na jinou školu a od podzimu nastoupit tam. Nyní však nastupuje otázka, co budu následující půlrok dělat. Nejsem líná, chci si najít práci. Otec mi nabídl místo ve své prosperující firmě. Tento návrh mě zaujal, protože by pro mě v podstatě znamenal pohodlnou práci mezi známými lidmi, ovšem později mi došlo, jak by na mě ostatní asi koukali a jak by asi o mě mluvili. Jako o „zhýčkané dcerce bohatého tatínka“. To nechci.
Na jednu stranu si moc chci SAMA najít práci, SAMA vydělávat peníze, kterými bych podporovala rodinný rozpočet, SAMA zařizovat věci na úřadech, ale na druhou stranu mám z toho všeho hrozný strach, protože si myslím, že nic z toho nedokážu, po střední škole – gymnáziu – v podstatě nic neumím, a tak se nikde neuchytím a dále budu naše jen stát peníze a čas. Bojím se toho, že si práci nenajdu a rodiče budu dál zklamávat jako nyní, když jsem nevydržela na škole. I když oni tvrdí, že to tak neberou, já sama mám jiný názor a stydím se na sebe podívat do zrcadla.
Děkuji.
Monika
Názor odborníka
Dobrý den, Moniko,
děkuji za vaši důvěru a příběh.
Můj první pocit z vašeho psaní je, že jste na sebe dost přísná. Opravdu nevidím důvod se za sebe stydět.
Hned jako další myšlenka mě napadá, že se vám děje něco, co prožívá řada mladých lidí (tedy kromě těch, kteří nic neřeší a nechají se živit svými rodiči bez jakéhokoliv zájmu o práci či studium). Chcete se uplatnit, být samostatná, vydělávat vlastní peníze a dokázat, že něco umíte. To je dobře. Je zdravé mít cíle a chtít na nich pracovat. Zároveň si však kladu otázku, zda se to vše musí povést najednou, teď hned?
Dokončila jste gymnázium a úspěšně složila zkoušky na VŠ, to samo o sobě je úspěch. Je tedy i pravděpodobné, že se vám to povede i na druhý pokus. Navíc jste se dokázala rozhodnout a nezůstat na škole. Další velký krok. To znamená, že jste schopná udělat nesnadné rozhodnutí a vnímat, co je pro vás dobré a co ne. Upřímně řečeno, není to jednoduché, řada lidí by se obávala školu opustit a raději by dál studovala bez zájmu o obor. Navíc vy máte to štěstí, že rodiče vás ve vašem rozhodnutí podpořili.
Tedy co můžete udělat teď? V mezičase je třeba si stanovit priority. Co je pro vás v následujícím půlroce nejdůležitější? Vydělávat si vlastní peníze a přispívat do rodinného rozpočtu? Pracovat mimo otcovu firmu? Najít si práci sama a něco dokázat? Připravovat se na další příjímací zkoušky? Vše má své pro a proti.
Když tak o tom přemýšlím, i práce v otcově firmě do jisté míry splňuje to, co chcete. Měla byste vlastní peníze za práci, kterou byste odvedla. Mohla byste přispět na domácnost. Zároveň by to byla první zkušenost s reálným pracovním poměrem. Jak byste se uvedla a zapůsobila na ostatní, je jen na vás, jako „zhýčkaná dcerka bohatého tatínka“, nebo jako šikovná a pracovitá dcera šéfa, která se snaží využít příležitost, něčemu se naučit a je pro firmu přínosem. Záleží jen na vás, kterou příležitost využijete a čemu se rozhodnete v následujících měsících věnovat. Každopádně mějte na paměti, že nezáleží ani tak na tom, co si o tom myslí ostatní, záleží na tom, co si myslíte vy sama a jak to sama cítíte.
A pár posledních otázek: Co potřebujete udělat pro to, abyste nezklamala sama sebe? S čím budete spokojená? Co je pro nás opravdu důležité? Nebojte se odpovědět sama sobě upřímně a také se nebojte své přání zrealizovat. Dokážete vše, co si budete přát. Vaše obavy jsou pochopitelné, avšak neponechávejte si je dlouho. Každá zkušenost se počítá a může nám něco nového přinést.
Věřím, že se rozhodnete správně. Přeji hodně štěstí!
Kateřina Vrtělová
