Dobrý den,
na můj problém jsem zde nenašel žádný příbuzný článek.
Ve zkratce – mám extrémní strach z odmítnutí z hlediska vztahů, takže jsem schopen oslovení jen na akcích pod vlivem alkoholu, nebo na internetu. Když už dojde k setkání, vše proběhne v pořádku, dle mého názoru mnohdy příjemné rande, ale časem už žádné neproběhne.
Upadám z odmítnutí do těžkých depresí a pocitů méněcennosti, tento stav je dlouhodobě trvalý a neustále se opakující. Sotva se zotavím, přichází další rána.
Rozumím tomu, že odmítnutí je přirozené, i já jsem kolikrát odmítl. My „lovci“ to zkoušíme, kde se dá… A ženy odmítají jak na běžícím pásu, dokud je neosloví jejich idol, resp. „vyhovující“. Ale ten pocit, že ani na miliontý pokus jsem stále ten nevyhovující, vám na sebevědomí nepřidá, a to nijak zjevem nepřipomínám Quasimoda a chovám se i normálně, nijak vlezle…
U mě to už přechází únosnou mez. Každé další odmítnutí mě sráží do propasti, ze které se hůř a hůř leze a nemohu tak dosáhnout normálního partnerského vztahu.
Vojta
Názor odborníka
Milý Vojto,
píšete, že po předchozích zkušenostech oslovujete ženy jen na internetu nebo na akcích pod vlivem alkoholu a že pokud dojde k následnému setkání, je to rande první a poslední. Nemohlo by to být tím, že jste pod vlivem alkoholu a ve virtuálním světě jiný než ve skutečnosti a že setkání ve „střízlivém“ stavu neplní očekávání, která byla stavěna na základech alkoholového či internetového opojení?
Vy z toho míváte pocity méněcennosti a dotyčná si možná jen říká, že se setkala s někým jiným, než s kým se seznámila. Domnívám se, že byste se měl přece jen „hecnout“ a zkusit se seznamovat „naživo“ a bez přítomnosti alkoholu v krvi.
A teď ruku na srdce. Opravdu jste to zkoušel již milionkrát? Zřejmě je to velká nadsázka a i kdyby se to stalo stokrát, není důvod upadat do takové skepse. Chápu, že odmítnutí bolí, ale představte si klasického proutníka, který vyrazí do baru a se vší drzostí osloví dvacítku přítomných žen, valná většina z nich se jen pousměje a odmítne. To bychom měli zhruba osmnáct odmítnutí za jeden večer. Onen muž si z toho hlavu určitě nedělá, spíše si říká, jejich škoda.
Nechci vás v žádném případě navádět k podobnému typu chování, ale zkuste si občas říci: „Tvá škoda, že mě nechceš, já bych ti snesl modré z nebe, bohužel si ho nechám pro jinou, pro tu, která to ocení.“ Zkuste svůj „neúspěch“ obrátit ve svůj prospěch. Třeba vámi oslovené ženy opravdu nestály za to a ta pravá na vás teprve čeká. Možná ale ne na internetu ani v baru. Zkuste změnit prostředí lovu. Pohlédněte se ve škole, v práci, ve vlaku, v autobuse, v parku nebo u známých na večeři. Mějte oči otevřené a zkuste nemyslet na předchozí nezdary. Buďte naopak díky nim zkušenější a silnější.
Podle toho, co píšete, jste pohledný a normální muž, který by měl znovu nabýt ztracené sebevědomí. Ženy totiž umějí vycítit sílu mužského ega, která jim imponuje, i když musí být prezentována v přijatelné a únosné míře.
Vojto, doufám, že jsem vám alespoň trochu dodala kuráže, a že se tomu opět postavíte čelem. Pokud by vás ale pocity méněcennosti a deprese sužovaly nadále, vyhledejte odborníka. Osobní konzultace jsou v těchto případech velice prospěšné.
Hlavu vzhůru a hodně štěstí,
Dominika Večerková
