Po dvaceti letech jsem zjistila, že žiji s manželem jen z povinnosti. Manžel je stále v práci (má volnou pracovní dobu, je OSVČ a takto pracuje už patnáct let) a když přijde, vůbec se mnou nekomunikuje. Spí odděleně. Údajný důvod je, že ho bolí záda. Už je to šest let, co nespí v ložnici, nepohladí mě, neřekne mi, že mi něco sluší. Žádná podobná slovíčka jsem za celý ten život neslyšela. Myslím si, že náš vztah skončil.
Jsem v domácnosti. Domluvili jsme se, že se budu starat o domácnost a on si bude pracovat. Jeho práce je jeho koníček (říkal mi to). O rodinu se dokáže postarat finančně, ale co z toho, když s ním vůbec nejsme. Mám už velké děti, 20 a 17 let. Chci to skončit a začít nový život, ale cítím k němu lítost a nemám sílu ho opustit. Dost dobře nevím, co k němu vlastně cítím. V tomhle vztahu umírám. Je mi 39. Jak to mám vyřešit? Prosím o pomoc.
Ilča
Názor odborníka
Dobrý den,
po přečtení vaší otázky na mne dechl smutek a tíže. Píšete o soužití s manželem, ve kterém po dvaceti letech nevidíte smysl, jako byste v něm zůstávala z povinnosti. Chcete vztah skončit – vlastně píšete, že podle vás už skončil. Manžel je málo doma, moc spolu nemluvíte, spíte odděleně…
Říkám si, že to musí být náročné a vyčerpávající. Podle toho, co píšete, jste takto žila dost dlouho: Jak se to stalo, že jste nyní začala uvažovat o konci manželství a o novém životě? Co by měl ten nový život přinést a co odnést? A na druhou stranu – kde se vzala ta povinnost, kvůli které s mužem zůstáváte?
Myslím, že je dobré si uvědomit, co všechno vás nyní v rozhodování ovlivňuje: píšete o lítosti a o síle opustit, nevíte, co k muži vlastně cítíte… Co ještě hraje ve vašem rozhodování roli? Vidíte naději, že by se vztah s mužem mohl někdy změnit? Chtěla byste to?
Pokud byste si na tuhle otázku odpověděla ano, stálo by za to zkusit se podívat na váš vztah z nějakého jiného úhlu než doposud. Jak se to stalo, že jste se dostali do téhle situace – vyhovovala vám někdy domluva na tom, že muž bude pracovat a vy budete doma a moc se neuvidíte? Jak to asi vidí on? Nekomunikuje s vámi, stěžuje si na záda, je stále v práci – skoro si nedovedu představit, že by mohl být spokojený. Existuje něco, co byste si přáli oba dva?
Zároveň jsem přesvědčená, že žít ve vztahu, kde máte pocit, že umíráte, není vůbec dobré. Pro nikoho.
Vím, není to jednoduché, člověk může někdy cítit i protichůdné pocity a přání. Pokud byste se v tom sama začala ztrácet, možná by pomohlo, kdybyste vyhledala odborníka – psychoterapeuta či psychologa, se kterým byste mohla situaci probrat a rozhodnout se, jak chcete ve svém životě pokračovat.
Z vaší otázky v závěru (Jak to mám vyřešit?) tuším, že byste byla ráda, kdyby vám někdo poradil, doporučil, rozhodl. Možná jsou kolem vás lidé, kteří už vám nějaké svoje názory a doporučení dávají.
Já vám doporučím nezapomenout na sebe.
Přeju vám hodně sil, ať už je využijete jakkoli!
Mgr. Jana Brzkovská
