Dobrý den,
touto cestou bych ráda našla radu (pomoc), jak zmírnit vliv své matky na svůj život.
V pubertě se rodiče rozvedli a s otcem se stýkám minimálně. Zůstala jsem v péči matky. Dá se říct, že jsem na ni více fixovaná než na otce. To mi tolik nevadí.
Problém vidím v tom, že matka v sobě nedořešila rozvod a neustále o vztahu s otcem mluví. Chápu, že se potřebuje z té situace vymluvit, ale nestačí jí mluvit o tom s kamarádkami a často to opakuje i doma.
Časem jsem již nedokázala tyto řeči jen ignorovat a z neustálého poslouchání jejích problémů jsem začala mít pocity úzkosti. Zkoušela jsem různé způsoby, aby mi matka o svých starostech nevykládala. Bohužel, když jsem jí řekla, že jí nemůžu pomoci nebo ať si zkusí promluvit s někým druhým, urazila se. Jediná šance byla nevyskytovat se doma a omezit telefonáty.
Maturitu už mám za sebou a teď hledám práci. Chci se odstěhovat, jenže nemám dostatek financí na spolubydlení, jelikož jsem zatím bez příjmu z práce. To mi na sebevědomí moc nepřidá, zvlášť teď, kdy je najít práci pro absolventy složité…
Miska
Názor odborníka
Dobrý den, Misko,
To nejtěžší jste zvládla sama – a máte můj velký obdiv!
Vymezila jste se vůči matce a doporučila jste jí, aby své problémy řešila s někým jiným – může zajít za kamarádkou nebo za psychologem. Pomohla by jí i skupinová terapie, ale podle toho, co o matce píšete, by asi takovou možnost nevyužila, i když by právě tento typ pomoci byl pro ni přínosný. Dlouhou dobu jste byla pro matku trpělivou posluchačkou jejích stesků a nářků kvůli rozvodu s otcem. Zvládla jste konflikt, jestli v této roli dále zůstat nebo se ozvat a dát matce nějaké hranice. Vlastně vás k tomu přiměly vaše úzkosti a vy jste se začala matčinu chování bránit a chránit tak sama sebe.
Zachovala jste se správně, matčino jednání už přesáhlo únosnou mez a vy jste musela začít chránit sama sebe. Matka se urazila. Asi jste ji překvapila, že jste přestala hrát její hru. Tím, že jste ji už odmítla dále poslouchat, jste pomohla nejen sobě, ale vaše jednání mohlo pomoci i matce, která bohužel této příležitosti nevyužila. Její rozhodnutí je dál setrvávat v problémech a nekonečných nářcích nad svojí situací.
Vnitřně jste tedy tento problém zvládla, a to, že jste se takhle dokázala zachovat, svědčí o vnitřní síle a zdravé sebeúctě. Chápu, že teď na vás hodně působí, že jste bez zaměstnání, protože tak nemůžete uskutečnit svoje rozhodnutí se od matky odstěhovat a osamostatnit se. Nezbývá tedy, než se obrnit trpělivostí při hledání práce a stále to zkoušet. Posílat životopisy, nenechat se odradit, když přijde zamítavá odpověď nebo žádná. Jak to zvládnout? S podporou přátel. A pokud budete potřebovat pomoc a podporu, zkuste vyhledat psychologickou pomoc na lince důvěry nebo si o vašich problémech popovídejte s psychologem. Na internetu a na pracovních portálech naleznete rady pro uchazeče o zaměstnání a některé stránky pamatují i na ty, co už práci hledají dlouho. Takové rady a informace by pro vás mohly být užitečné.
Píšete, že s otcem se stýkáte málo… Myslím, že kdyby to bylo možné, tak se na něj obrátíte s prosbou o půjčku do začátku. Nevím ale, jaký máte vztah a jestli by vám tato možnost vůbec vyhovovala…
Přeji vám hodně sil a štěstí při hledání práce. Nevzdávejte to. Moc vám držím palce, aby jste mohla začít vlastní samostatný život podle svého.
Marta Helingerová
