Dobrý den,
ráda bych se na vás obrátila s dotazem, který mě trápí už nějakých deset let, v podstatě od té doby, co jsem si našla zaměstnání.
S mojí mámou jsme nikdy neměly dobrý vztah.
Ona je hodně dominantní, vše muselo být po jejím, nikdy nerespektovala moji individualitu (například i přes žádosti chodila v pubertě do mého pokoje jak se jí chtělo, prý mě zkontrolovat. Pořád říkala, že nejsem normální v případě, že jsem měla jiný názor než ona…). To není to, o čem chci psát, i když to může souviset, tak to zmiňuji.
Od 18 let, přes celou vysokou školu, se živím sama, máma mi nedala nikdy ani korunu.
Problém je, že co jsem začala pracovat, ze mě tahá peníze. Z mé první výplaty si půjčila peníze na povinné ručení. Tak to pokračuje a stupňuje se s mým zvyšujícícm se platem. Je hodně zadlužená a vždy na mě vyrukuje s nějakou „krizovou záležitostí“. Má dluh na nájmu, hrozí jí vystěhování; má dluh na kreditce, horzí jí exekuce; rozbilo se jí auto, potřebuje ho nutně opravit; odpojili jí elektriku…
Vždy se jedná o částky vyšší než 5 000 Kč, což opravdu není málo. Peníze samozřejmě nevrací s tím, že je na tom zdravotně špatně a nemůže pracovat (je už v důchodu).
Několikrát jsem s ní mluvila o tom, že tyhle „výjimečné“ výdaje narušují můj rodinný rozpočet, což je problém. Vždy se zaručuje, že normálně to finančně zvládá, ale tohle je výjimečná situace, kterou je třeba řešit rychle.
Je to moje máma, nemůžu ji nechat vystěhovat, exekuovat nebo nechat bez elektriky. Mě osobně to ale dost ničí…
Dany
Názor odborníka
Dobrý den, Dano, a díky za váš dotaz.
Chápu situaci, kterou popisujete a také to, že vás to ničí. Vlastně obdivuji, že jste to vydržela tak dlouho.
Vaše máma je v těžké finanční situaci, potřebuje pomoc a je přece běžné své rodině pomáhat. Chcete mámě vyhovět. Na druhou stranu už máte svůj vlastní život a peníze jsou prostě třeba. Chcete myslet i na vlastní rodinu. A to je rozpor.
Jak se tato situace ve vašem životě konkrétně projevuje a koho všeho se to týká? Co vám na tom vlastně nejvíce vadí? Proč je to pro vás problém? Jde o to, že vám nestačí peníze a máma je nevrací? Nebo vám vadí, že s vámi máma manipuluje? Možná je pro vás problém to, že má máma dluhy a máte o ni strach? Nebo se vám nelíbí, že máma na vás hází svoji odpovědnost za své dluhy? Myslím si, že by bylo dobré si srovnat, co je opravdu ten problém a podle toho se pokusit o změnu.
Z hlediska asertivity rozhodně platí, že máme právo se rozhodnout, nakolik chceme přijímat odpovědnost za druhé. Proto je jen na vás si stanovit, jak moc jsou máminy problémy a dluhy i vaší starostí. Rozhodně bych si na vašem místě ujasnila, zda chcete i nadále mámu podporovat. Pokud ne, je třeba ji odmítnout. Pokud ano, tak jak často a jak moc. I v takovém případě máte právo si stanovit svůj limit a výši podpory.
Už jste mámu někdy odmítla? Myslím si, že je v pořádku odmítnou, i když je to rodina. Chápu, že taková razantní reakce může být pro mámu šokující a těžko akceptovatelná. Proto kromě odmítnutí je možné mámě vyjádřit i pochopení pro její těžkou situaci a případně nabídnout kompromis. To ovšem neznamená, že to za ni nakonec budete řešit. Kompromis znamená, že ji nabídnete něco, co je pro vás přijatelné. Například nabídnete podporu v případě, že se rozhodne svoji situaci řešit sama. Můžete jí doporučit finančního poradce s cílem oddlužení. Nebo jí nabídnete pomoc se stanovením jejího rozpočtu tak, aby lépe vycházela. To jsou ovšem nabídky, které můžete a nemusíte učinit. Je to jen na vás.
Pokud se však rozhodnete mámu odmítnout, je třeba v tom být důsledná a neustoupit, i když to bude těžké a bude to znamenat odolat manipulaci. Pochopitelně také hraje roli, nakolik věříte, že to máma zvládne. Myslíte si, že je schopná se o sebe finančně postarat? Má na to dostatek prostředků? Pokud ne, je reálné ji i nadále finančně podporovat? Chcete to dělat?
Pokud ano, i v tomto případě jsou nezbytná vámi stanovená pravidla. Je důležité řídit se svým pocitem a nedělat to, v čem se opakovaně necítíte dobře. Když vás nerespektuje máma, respektujte se sama. To je vaše právo, tak si ho dovolte. Přeji hodně sil!
Se srdečným pozdravem,
Kateřina Vrtělová
