Vždycky jsem si přála, aby všichni kolem mě byli šťastní.
Přizpůsobuji se, snažím se zapadnout, snažím se dobře vypadat, snažím se být skvělá máma a manželka, ale tak nějak mi připadá, že je to vše úplně zbytečné. Když chci na někoho zapůsobit, tak jsem mu lhostejná nebo se mi spíše vysmívá.
Tříletý syn má radši babičky, dědečky a tetičky, přitom pro něj dělám první poslední a miluji ho. S manželem začínáme žít stereotyp a hlavně mě moc mrzí, že po pěti letech našeho vztahu a manželství asi přestaneme sdílet stejné lože, a to kvůli mému chrápání.
Nevím co dělat. Nesnáším se.
Nejraději bych porodila druhé dítě, které čekáme, dala mu ze začátku, co potřebuje od mámy a pak zmizela ze světa, abych nepřekážela. Beztak bych tu nikomu nechyběla. Spíš někdy lituji toho, že jsem se vůbec někomu připletla do života. Měla jsem raději zůstat sama.
Zuzec
Názor odborníka
Dobrý den,
jsem rád, že jste napsala. Chápu to tak, že je ve vás stále ještě kousek naděje, že je možné najít nějakou cestu z toho, jak aktuálně svůj život prožíváte. Rád bych tuto naději podpořil. Na druhou stranu „slyším“ i hlas beznadějný. Píšete, jak se snažíte zapadnout, být skvělá máma a manželka, dobře vypadat. A ono se vám to nevrací, ba naopak, vrací se to v nezájmu, výsměchu. A nakonec se nesnášíte.
Někdy se nám v životě stane, že nedostaneme vše, co pro svůj život potřebujeme. Když se to stane v dětství, tak jsme proti tomu často bezbranní, nemůžeme si to zajistit, získat. Může to pak být smutný příběh. Ale i smutný příběh je možné proměnit ve veselejší. A já věřím, že i ten váš.
Uvažujete o tom, jestli má cenu žít. Nechcete překážet. Já si představuji, že jsou lidé, kterým nepřekážíte, kterým na vás záleží, kteří vás potřebují, oceňují, že jste. Zároveň věřím i tomu, že vy to tak nevnímáte, neprožíváte to, nevidíte. Asi to má své důvody, o kterých bych se z krátkého dotazu jen dohadoval a domýšlel.
Chci vás povzbudit k tomu, abyste využila možnost, obrátit se na psychologa či psychoterapeuta. A nejen se na něj obrátila, ale pokud vám alespoň trochu sedne, tak s ním vydržela spolupracovat. Osobně věřím v užitečnost psychoterapie. A nejen věřím, mám s ní dobrou zkušenost vlastní i u svých klientů. Navíc je psychoterapie ověřena i výzkumně jako účinná. Není všespásná, ale je účinná. Zkuste to a vydržte.
Přeji vám hodně sil, laskavosti a odvahy zkusit pro sebe něco udělat.
Jakub Koutný
