Dobrý den,
v době puberty jsem byla tvrdě šikanována ve škole a později i prvním partnerem, který mi na ulici ukazoval, jak vypadá hezká žena. Šlo o vzhled, o extravagantní styl oblékání, brýle, akné… Rodina mě však vždy milovala a vztahy byly jako z pohádky.
Dnes je mi 25 let, z ošklivého káčátka jsem vyrostla v hezkou ženu, jsem šťastně vdaná, mám úžasného partnera, vysokou školu… a co víc, vypadám dobře. Dokonce jsem několikrát uspěla i jako fotomodelka pro plavky.
Nic naplat, mé sebevědomí je na bodu mrazu, rozumově vím, že absolutně nemám co zlepšovat a naopak mi všechny ženy v okolí závidí dokonalou postavu i hezkou tvář, ale já mám zakódováno, že jsem nula a všechny okolo jsou hezčí.
Z toho pak plyne má žárlivost, kterou systematicky a pozvolna ničím vztah. Nemám strach, že by mě partner podvedl. Děsí mě už jen to, že na ulici uvidí hezkou ženu a určitě si okamžitě řekne, že by se mu líbila víc než já. Žárlím dokonce i na herečky ve filmu. Mám prostě utkvělou představu, že jsem srovnávána s ostatními a že jsou lepší. Ale pouze po fyzické stránce, což asi souvisí s tou šikanou v dospívání.
Poraďte mi prosím, jak mozku podstrčit jinou verzi a správný náhled na věc. Se svým nenáviděným tělem nic udělat nemůžu, v podstatě je dokonalé a nikdo z blízkých mi můj problém ani nevěří, když vypadám takhle. Mám šanci sama změnit svůj postoj k sobě, přestože je příčina tak daleko a hluboko? Rozumově všechno chápu, jsem si vědoma svých předností a toho, co je na mě krásné, ale emoce mě vždy přemůžou…
Sára
Názor odborníka
Milá Sáro,
děkuji za váš dotaz. Je mi líto, jak sama sebe vnímáte. Je mi jasné, že nějaké přesvědčování o tom, že máte krásnou postavu, když jste uspěla jako fotomodelka, moc nepomůže. A že okolí vám nevěří? To je pochopitelné, když vás vidí svýma očima a ne vašima.
Pokud se šikanování týkalo vašeho vzhledu, pak chápu, že to mohlo zanechat dlouholeté následky. Srovnávání s ostatními a pochyby o vlastní kráse a přitažlivosti jsou potíže, se kterými se setkávám především u dospívajících dívek. Vy jste již dospělá žena, jasně si uvědomujete realitu. Jste schopná v jedné větě napsat, že nemáte co zlepšovat a jste dokonalá, a ve druhé větě zase to, že jste nula a všechny okolo jsou hezčí.
Mohu vás ubezpečit, že vašemu manželovi se jistě líbí i jiné ženy. Existuje na světě přeci spoustu krásných žen. Možná se mu některá něčím může líbit i víc než vy. Ale musí být proto hned lepší než vy? Zkuste se zamyslet a odpovězte si, proč s vámi tedy manžel je. A jestli vzhledu přikládá stejný význam, jaký mu přikládáte vy sama. Kdykoli vás přepadne myšlenka, že by vás mohl srovnávat, zkuste si říct, jak moc je pravděpodobné, že to právě dělá. A i kdyby to dělal, jestli to má nějaký vliv na lásku k vám. Nebo myslíte, že by vás měl méně rád, kdybyste měla například pár kil navíc nebo akné? Myslíte, že by si váš úžasný partner (jak jste ho sama nazvala) vzal za ženu nulu?
Chcete vědět, jak mozku podstrčit správný pohled na věc. Vy se ale na sebe umíte realisticky podívat. Napsala jste o sobě, že jste si vědoma svých předností, dokonce vidíte i to, že se ostatní ženy poměřují s vámi, když vám závidí vaši dokonalou postavu. V tom, co jste napsala, dokonce vnímám, že věříte tomu, že jste krásná žena. Jenomže své krásné tělo nenávidíte. Nemáte ho ráda i přesto, že se stalo dokonalým. Vaše tělo už asi víc nezvládne. Co ještě by muselo splňovat, abyste si ho vážila a tím pádem věřila, že se může líbit i někomu dalšímu?
Abyste začala mít ráda sama sebe, v tom vám asi v jedné odpovědi bohužel moc nepomůžu. Můžete zkusit různé techniky. Sama sebe chválit za jiné přednosti než vzhled, dívat se na sebe do zrcadla nahá a ukazovat si na sobě, co se vám na vás líbí, poprosit manžela o spolupráci, aby vás vždy upozornil, když se budete s někým nesmyslně srovnávat a žárlit atd. Také můžete zvážit psychoterapii.
Držím vám palce, abyste našla klid a mohla se zabývat jinými činostmi namísto srovnáváním se s ostatními a žárlením.
Markéta Jarolímková
