Mám trochu zvláštní dotaz. Poslední dobou se nemůžu zbavit myšlenek, že mě někdo (puberťáci, dospělí) přepadne. Přímo mě pronásledují. Velmi mě to stresuje. Srdce mi bije hodně rychle, je mi střídavě horko a zima, celkově jsem hodně úzkostná a uvnitř se jakoby třesu. Mám též smutnou náladu. Dá se s tím něco dělat? Je to už fakt nepříjemné. Nevím, co mám dělat, jak se uklidnit nebo kde hledat příčinu. Při relaxaci mi neustále utíkají myšlenky pryč. Poradíte mi? Zkouším ještě meditovat (mindfulness). Na plánované sezení k mému terapeutovi jdu až za měsíc.
Vesna, 36 let
Názor odborníka
Milá Vesno,
umím si představit, že vaše pocity jsou hodně nepříjemné a výrazně vám zasahují do života. Kdybych měla možnost, zeptala bych se vás, jestli se vám už podobné pocity objevovaly v minulosti a v jakých situacích. A jestli to může mít i nějakou souvislost s tím, co se děje teď.
Nebo možná takové stavy máte poprvé v životě, a třeba právě proto vás tolik děsí. Je také možné, že se objevily v souvislosti s dalším nouzovým stavem a částečným lockdownem.
Bylo by dobré vědět o vás víc. Jestli žijete sama, nebo s partnerem, rodinou. Jaké s nimi máte vztahy. Jestli se můžete na někoho blízkého s důvěrou obrátit a svěřit se se svými pocity. Také by mě zajímalo, jestli trávíte čas na home office nebo chodíte do práce a čím se zabýváte, když jste sama. Jak se sama se sebou cítíte.
Bez úniku
V této době trávíme čas jinak, než jak jsme byli zvyklí. Často přibylo samoty nebo naopak času s blízkými na malém prostoru, odkud není tolik možností úniku. Mohou se začít objevovat různé vnitřní nebo mezilidské konflikty, které v minulosti zůstaly zasunuté, nebylo na ně třeba tolik prostoru, jako je teď.
Mohlo by vás zajímat
S klidem, v bezpečí
Čím víc se cítíme odpojení od celku, tím spíš budeme zažívat úzkost a strach.
Přečíst článekI samotná pandemie koronaviru může vyvolávat neustálý podprahový stres a pocity ohrožení. Svět se nám teď může zdát mnohem méně bezpečný a předvídatelný než v minulosti. A s tím myslím mohou souviset vaše pocity i nepříjemné myšlenky, které na vás dotírají. Vnímám je spíš jako různé podoby úzkosti.
Myslím, že za těmi lidmi, kteří vás mohou přepadnout, se skrývají ještě jiné obavy a bylo by dobré se na ně více podívat v terapii. Je proto moc dobře, že už jste na ni objednaná.
První pomoc
- Zkuste se v případě nastupujícího vnitřního neklidu soustředit třeba jen na vlastní dech. Na nádech a výdech. Vnímejte, kudy přesně vzduch do těla vstupuje, jak pokračuje do plic a jakou cestou zase odchází. Zkuste zůstat na chvíli jen v přítomnosti.
- Nevím, jaké relaxační techniky zkoušíte. Některé vám nemusí vyhovovat. Kromě řízeného dýchání bych vyzkoušela třeba progresivní svalovou relaxaci, ale nenuťte se do toho. Řiďte se tím, co je vám příjemné.
- Přemýšlejte o tom, s čím mohou ty nepříjemné myšlenky a pocity souviset, v jakých situacích se nejvíce objevují a co třeba alespoň trochu pomáhá. Můžete si to i psát.
- Zkuste odvést pozornost nějakou fyzickou aktivitou nebo procházkou.
- Pokud máte někoho blízkého, s kým byste si o všem mohla promluvit, tak mu zavolejte nebo se s ním běžte na chvíli projít.
- Udržujte pravidelný denní režim, pokud to jde. Střídejte práci s odpočinkem a dostatečně spěte.
- Jestli nic z toho nepomáhá, zavolejte na některou z krizových linek – je jich poměrně dost. Nebo zajeďte do krizového centra, pokud je pro vás dostupné.
To všechno by mohlo alespoň částečně pomoci před návštěvou terapeuta.
Mějte se hezky, držím palce!
Kateřina
