Dobrý den,
mám nejlepšího kamaráda, se kterým trávím dost času, patříme do stejné skupiny kamarádů, máme stejné koníčky. Ale taky jsem do něj moc zamilovaná.
Prožili jsme spolu mou první velkou lásku (ve 23 letech), nicméně jen z pozice milenky. Trvalo to několik šílených měsíců, kdy jsem nejdřív byla šťastná, že s ním jsem, pak jsem to ale už nedokázala zvládat a pořád ho prosila, ať už si mezi námi konečně vybere, že už nemůžu. Nechal mě hodně dlouho se trápit a nakonec si tu holku vzal a zůstali jsme kamarádi.
Jenže já ho miluju pořád stejně, nedokážu se s tím srovnat, přestože je to téměř rok a půl. Děti nemají, on s ní tráví minimum času, víkendy je mimo domov, bez ní. Nemají společné zájmy, nevím, co je drží pohromadě kromě nějakého společného majetku. Vím, že ani teď jí věrný není. Chtěla bych to nějak zvrátit, nevěřím, že takové manželství může fungovat.
Zkoušela jsem na něj zapomenout, scházela se i s jinými, ale každý můj pokus o další vztah ztroskotal na tom, že miluju jeho. Chtěla jsem to akceptovat, udělala snad vše, abych se „odmilovala,“ ale nezvládám to. Někdy se držím a pak přijde chvíle, kdy se hroutím z toho, že se s ní a sahám po lécích na uklidnění.
Nechci skončit jako troska. Není ale možné, abychom se nevídali, protože máme příliš společných přátel i volnočasových i pracovních aktivit. Poradíte?
Citronek
Názor odborníka
Dobrý den, Citronku,
tak, jak jste si situaci nadefinovala, je opravdu nelehký úkol se ze zamilování dostat. Vídat se neustále s někým, koho silně milujeme a kdo o nás nemá zájem, je jistě bolestivé. Určitě bych doporučoval, alespoň na dobu, než to ve vás odezní, snížit společně aktivity na minimum, pokud to nechcete udělat úplně (protože všechno jde, když se chce), případně se na těchto setkáních co nejméně kontaktovat s ním.
Sama pracujte na své větší sebehodnotě a důvěře v to, že si zasloužíte plnohodnotný kvalitní vztah. Byl by s tímto člověkem, který s vámi měl poměr, potom vás nechal dlouho čekat na rozhodnutí, odmítl vás a nyní žije s někým, s kým podle vás nemá mnoho společného (kromě majetku) a podvádí ho, takový vztah možný?
Vzhledem k tomu, že jste si ho „nepřetáhla“ k sobě ani jako milenka, ani tím, že jste mu své city nějak dávala najevo a chtěla jste, ať si vybere, máte už jen asi poslední možnost – stát se na něm plně nezávislou, žít si svůj život a nechat ho být. Případně si i najít jiného partnera. Tím, že o vás plně přijde (protože předpokládám, že stále tuší nebo ví, že ho chcete), si bude moci sám ujasnit, jestli je ta ztráta toho, co by získal, kdyby se rozhodl pro vás, pro něj únosná. Pokud zjistí, že ne, přijde k vám sám. Pokud je takto spokojen (a možná i je a více, než vy si myslíte či než vám říká) a zůstane v současném vztahu, alespoň již budete mít svůj vlastní život bez něj.
Ať se vám to podaří.
Lukáš Dastlík
