Jsem už v koncích. Mám stále nespokojenou mámu. Každého jen kritizuje, nikoho nesnáší, všichni ji ubližují – z jejího pohled. Je to katastrofa.
Chová se jako malé dítě. Když něco není po jejím, dokáže být velmi zlá. Prý je stará a ošklivá, což není pravda ani v nejmenším: stará se o sebe, chodí dokonce na plastiky. O peníze také nemá nouzi, jen jí je vše málo.
Stále se vrací do minulosti a tvrdí, že její život byl špatný. Pořád se na něco vymlouvá. Že se nemohla o děti starat, že jí bylo psychicky velmi zle, že neměla stabilní vztah – ale že měla stále nějaké milence a žila si velmi dobře, o tom už nemluví.
Nemá vztah ke svým vlastním dětem. Prý ji nepotřebujeme. O vnučku také nejeví moc zájmu. Nesnáší totiž malé děti. Zajímavé je, že nemá ani žádné kamarádky, pouze partnera, který ji prý stále jen ubližuje. A manžela, který jí dává peníze. Ale tak to u nás funguje. I táta má svůj vlastní život, to neřeším.
Z mého hlediska je to všechno trochu jinak. Stále mámě říkám, že by na sobě měla pracovat a změnit svůj přístup k životu, ale ona nic. Raději se ve všem utápí a všichni jsou zlí. Mě několikrát, jak se říká, vydědila.
Je to rozpolcená osoba bez zájmu. Na nic se netěší, z ničeho nemá radost, hledá stále jen nějaká negativa. Svým způsobem je to nešťastný člověk. Své problémy řeší naštváním se, někdy se napije alkoholu a vezme si nějaký ten prášek na uklidnění.
Je možné jí nějak pomoci? Jinak to dopadne špatně. Říká, že se chce zabít, jako její děda, kterého v životě jediného milovala. Jinak nikoho…
Klarita
Názor odborníka
Dobrý den, Kláro,
věřím, že není lehké být vedle člověka, který prožívá svůj život tak, jak mámu popisujete.
Jestli tomu dobře rozumím, váš dotaz směřuje k nalezení pomoci pro vaši mámu, které byste přála, aby její život byl více naplněn spokojeností, než je tomu teď. Popisujete její pohled na svůj život, ve kterém nalézá různá negativa, jak píšete. A také čtu, že negativně hodnotí i druhé lidi – všichni jsou zlí – což se asi nějak dotýká i vás, když vás „vydědila“. Věřím, že byste opravdu ráda, aby se něco změnilo.
Rozumím tomu, že by bylo žádoucí, kdyby bylo možné psychologům popsat nějakého člověka – a čím detailněji jeho pohled na svět či jeho chování popíšeme, tím přesnější řešení nebo jiný druh návodu bychom pak mohli dostat. Takové schopnosti však psychologie nemá. Jedná se o hodně komplexní situaci a obávám se, že na tomto prostoru vám nedovedu pomoci tak, jak bych ráda.
Takto přes poradnu po internetu zřejmě nevymyslíme nějaký dobrý a účinný „recept“ pro vaši mámu, který byste jí mohla předat a pak vidět, že se něco změnilo. Vlastně ani moc nevím, jak by jí vyhovovalo dívat se na svět jinak, než se na něj dívá teď. Nebo jestli vůbec přemýšlí o tom, že je možnost vidět věci jinak, jinak o nich přemýšlet, o jiných věcech mluvit a jiné věci dělat – jinak se cítit.
Z vašeho dopisu ale slyším, že minimálně pro vás a možná i pro vaši dceru by bylo žádoucí, aby se nějaká změna stala. A minimálně vy máte představu o tom, co by se mělo dít a kterým směrem se ubírat. Jste to tedy teď vy, kdo chce, aby se něco změnilo, a tak bychom mohli zkoušet hledat nějaké řešení pro vás. To trochu pozměňuje vaši otázku a možná to neodpovídá tomu, co máte na mysli. Pokud ale ano, mohla byste zajít za nějakým odborníkem a zkusit s ním najít cestu, jak můžete žít svůj život spokojeně i když je vaše máma taková, jakou ji teď popisuje.
Říkám si, že předtím, než jste sem napsala, jste už jistě zkoušela různé věci, abyste mámě pomohla. Možná s ní o tom mluvíte, možná jí podporujete či mnoho dalších věcí… něco z toho může být užitečné, něco méně. Možná jsou i lepší okamžiky s mámou, které se vymykají jejímu popisu tak, jak jste mě s ní seznámila. A tyto lze rozvíjet a stavět na nich. Přeji vám hodně úspěchu!
