Dobrý den.
Rozhodl jsem se napsat sem o mém problému. Je mi 33 let, jsem ženatý, bezdětný, zaměstnaný v oboru IT. Řekl bych, že jsem normální chlap, žiju spořádaný život.
Před rokem a půl jsem přestal kouřit cigarety. Před pěti lety jsem přestal kouřit marihuanu, kterou jsem kouřil 2× až 3× denně po dobu několika let. A před deseti lety jsem bral pervitin ve větším než malém množství (gram za noc) nárazově asi dva až tři roky.
Snažím se na sobě pracovat a zbavuji se jedné závislosti za druhou. Dálkově studuji na střední škole a začíná toho být na mě nějak moc. Jednou týdně (většinou v pátek) mám nutkání se opít a taky tak činím. Následně mám dva až tři dny silné pocity viny, protože se mi nedaří překonat páteční chuť zpít se téměř do „okna“.
Tím se mi celý víkend zhroutí do poopičního stavu a celý jej proležím. To má samozřejmě negativní dopad na můj vztah se ženou a celé se to již dva roky točí a cykluje. Začíná jít do tuhého a vím, že zde nejvíce trpí moje psychika a úcta mé ženy ke mně.
Co mám dělat s páteční chutí? Odejít mimo realitu?
Děkuji za jakoukoliv radu.
Mirek
Názor odborníka
Milý Mirku,
když pročítám váš příběh, myslím si, že na sobě opravdu hodně pracujete. Ale přestože se snažíte vypořádávat se všemi návykovými látkami, vždy se vám nadužívání přesmykne do jiné kategorie.
To je jev poměrně častý a pro závislost charakteristický. Setkávám se s tím u lidí, kteří chtějí s užíváním drog skončit, mají pro to velkou motivaci, vyvinou značnou vnitřní sílu, leč to, co je může na cestě k totální abstinenci na návykových látkách zrazovat, je jejich psychika.
Příčin, proč se teď uchylujete k alkoholu, může být několik. Vaše páteční nutkání opíjet se je, jak se zdá, tzv. úlevové – pro rychlou relaxaci nebo jako odměna za to, že jste celý týden vydržel zvládat požadavky a náročnost všedních dní . Příčiny však mohou mít i hlubší kořeny.
Konec konců, zajímavé by bylo ohlédnout se za tím, jak jste s drogami začal, jakou sehráli ve vašem životě úlohu. Podlehl jste skupině vrstevníků? Pospíchal jste do světa nezávislých, dospělých? Pomohly vám zapomenout na konflikty s autoritami? Nebo jste unikal sám před sebou? Jak se cítíte mezi lidmi?
To jsou otázky, na které je podle mě zajímavé hledat odpověď, protože by vám mohli pomoci pochopit váš „způsob fungování“, vaše pocity a prožívání. Možná, že vás moje úvaha bude inspirovat k zamyšlením a náhledům, možná, že vás budou inspirovat také názory ostatních čtenářů vašeho příběhu.
Pokud ale budete cítit, že plně (myslím tím vyloučit veškerý kontakt s alkoholem) abstinovat nezvládáte nebo nezvládnete, vyhledejte raději specialistu v oboru závislostí a konzultujte s ním možnosti léčby. Byla by škoda, kdyby se v alkoholu utopilo veškeré vaše předchozí úsilí nebo vztah s manželkou.
Držím vám palce na vaší cestě k nezávislosti a svobodě.
Zdeňka Košatecká
