Dobrý den,
před časem mi zavřeli přítele. Bylo to dost stresující, děsivé a nečekané. Setkala jsem se se situací, o které jsem nic netušila, a nevěděla, jak se zachovat.
Je to už delší čas, postupně jsem si zvykla a přišla na způsob, jak se s tím vyrovnat. Jen mě napadlo, že to nemuselo trvat tak dlouho. Nemusela jsem přijít o práci a bydlení, kdybych věděla, jak se přizpůsobit.
Vytvořila jsem tedy internetové stránky, na kterých se snažím (a nejen já) poradit těm, kdo se s tímto problémem také setkávají poprvé. Ale protože jsou to stovky lidí a stovky příběhů, nedokážu poradit všem. Někdy může být můj přístup i na škodu a nevhodný. Proto se obracím na vás, na odborníky.
Co byste poradili přítelkyním a ženám odsouzených mužů? Tedy za předpokladu, že nechtějí vztah okamžitě ukončit, takové se na mé stránky neobracejí. Jak se vyrovnat se samotou, sociální izolací a hlavně tím, že se jejich nejbližší člověk provinil proti zákonu? Jak se chovat k okolí, jak snášet návaly paniky a permanentní strach o svého partnera. Jak se z toho nezhroutit?
Děkuji
Soňa
Názor odborníka
Dobrý den, Soňo.
Děkuji za váš dotaz. Popisujete situaci, která se vám stala před časem a byla pro vás stresující a děsivá – váš přítel se dostal do vězení. Zažívala jste zmatek, nevěděla, co máte dělat. Přišla jste o práci a bydlení. Určitě jste se setkávala s různými reakcemi okolí, „dobře míněnými radami“, rychlými soudy, možná jste ztratila některé svoje přátele a blízké.
Přesto vás tato vaše zkušenost nevedla k rezignaci, ale k rozhodnutí postavit se k problému aktivně. Rozhodla jste se založit webové stránky, které pomáhají ženám v podobné situaci, ve které jste se před časem nacházela i vy. Poskytujete jim informace, podporu a možnost sdílet svůj příběh s někým, kdo má podobnou zkušenost. Už jenom skutečnost, že se mohou s někým podělit, zeptat se, požádat o radu, může mít pro řadu z nich léčivý potenciál.
Soňo, je to váš způsob, jak se vyrovnáváte s těžkou situací a zároveň přináší podporu a užitek ženám, které se cítí zoufalé a hledají jakoukoliv pomoc.
Ptáte se, jak poradit přítelkyním odsouzených mužů, aby se lépe vyrovnaly se sociální izolací, samotou, smutkem, reakcemi okolí? Nedokážu a ani si netroufám na tuto otázku odpovědět v těchto pár řádcích. Neznám žádnou zaručenou odpověď. Každá z žen, které se na vás obrací, má za sebou jiný příběh. Většina z nich se rozhodla partnery neopustit, je to jejich rozhodnutí a mají k tomu svoje důvody. Na každý dotaz je potřeba reagovat individuálně.
Z mého pohledu je důležité, aby se partnerka nebo partner neuzavírali před světem, a pokusili se zachovat to, co je doposud bavilo, těšilo (koníčky, zájmy, přátele), aby dokázali mluvit o svých emocích, vzteku, smutku, obavách, úzkosti z budoucnosti. Pokud nemají nikoho blízkého, může jim pomoci se z toho „vypsat“ nebo zkusit najít někoho s podobnou zkušeností (svépomocné skupiny, diskusní fóra), vyhledat pomoc psychoterapeuta. Zjistit si co nejvíce informací o zařízení, ve kterém je partner umístěn. Pokud se rozhodnou partnera neopustit, je důležité, aby s ním udržovali kontakt.
Soňo, prohlížela jsem vaše webové stránky, kde jste shromáždila velké množství kontaktů, informací, zkušeností. Vidím za tím spoustu hodin vašeho času a energie. Napadá mě, že se asi někdy musíte cítit zahlcena těmito tématy. Přála bych vám, abyste si dokázala udržet i určitý odstup a byla si vědoma toho, že nemůžete pomoci všem, kdo o to požádají. Nezapomínejte na sebe. Vyhledávejte činnosti, které vás baví, těší, podporují, u kterých si odpočinete, „vyčistíte hlavu“. Pokud něco děláte s velkým zapálením a nepečujete o svoje vnitřní zdroje, můžete rychle vyhořet, ztratit svoji energii.
Soňo, přeji vám, aby se podařilo zvládnout i období po návratu vašeho přítele z výkonu trestu. Tahle fáze „za branou“ je těžká pro oba – začít znovu a jinak, najít si práci, navázat přerušené vztahy. Ve své praxi se setkávám s lidmi po návratu z výkonu trestu, znám tuhle problematiku spíše z této strany. Ale jedno je jisté – pokud se mají kam vrátit, je to pro ně pro začátek obrovská výhoda.
Držím palce!
S přáním všeho dobrého,
Hana Formánková
Svůj životní příběh popsala tazatelka také ve článku Ne, neopustím ho na našich stránkách (pozn. red.).
