Dobrý den,
s přítelem jsme spolu tři roky, ve spokojeném vztahu, máme půlroční dítě. Přítel chodí pozdě spát, odmítá jít do postele, než je úplně unavený. Občas ho přemlouvám, ať jde se mnou, ráda usínám po jeho boku.
Nedávno se mi svěřil, že když nemůže hned usnout, má černé myšlenky, myslí na smrt, ze které má strach. Na mé námitky, že jsme ještě mladí a že máme život před sebou, tvrdí, že už je určitě za půlkou (je mu 32 let), že to tak cítí, že ho všechno bolí, klouby, srdce, a že to prostě ví, že tu dlouho nebude.
Velmi mě jeho „vyznání“ překvapilo, působí jako velmi bezstarostný člověk. Což možná i je, než si lehne do postele, do pozice vleže, která, cituji: „je stejná jako poloha mrtvých“. Nevím, co s tím, tíží mě to, kvůli němu, ale i kvůli mě samé.
Děkuji za radu.
Petra
Názor odborníka
Dobrý den, Petro,
dobře rozumím, že podobné partnerovy úvahy jsou tíživé samy o sobě, natož pak před spaním. Přemýšlím také, zda existuje nějaká jednoduchá rada, která by pomohla celou záležitost vyřešit. Nejlepší, která mne napadá, zní: doporučte vašemu příteli nějakého šikovného psychologa – psychoterapeuta, který mu od těchto nepříjemných úvah pomůže.
Za vyslovenými myšlenkami vašeho partnera se může ukrývá široká paleta kontextů a souvislostí, se kterými vás možná nechce zatěžovat (máte půlroční dítě a patrně na mateřské dovolené potřebujete chvilky klidu daleko více než kdy dříve), ale které by s psychologem mohl v klidu probrat a vyřešit.
Partnerovy večerní úvahy mohou být emocionálním vyústěním stresu spojeného s aktuálním děním (nedávno se stal otcem, může mít starosti v práci, atd.), ale mohou být také špičkou ledovce daleko hlubších potíží, na které nemusí myslet, pokud má nějaký program, ale které na něho doléhají v situacích „nicnedělání“, tedy například před usnutím a v situacích relativního klidu.
V Praze je nabídka psychologů poměrně široká, a tak věřím, že objevit schopného psychologa nebude problém.
Držím vám i vašemu příteli palce.
S pozdravem,
Vojtěch Lebduška
