Dostali jsme se ve vztahu do patové situace. Přítel to shrnuje tak, že jsme si velice podobní – máme jeden druhého rádi a chceme s ním být, ale zároveň jeden druhého v určité oblasti života/vztahu blokujeme.
Z jeho strany jde o odsouvání rodičovství, i když já už bych nechala příchodu potomka volný průběh; na druhou stranu já zase nenaplňuji jeho představy o sexu „bez hranic“, což neobsahuje nic zvráceného, jen větší divokost a nevázanost.
Dostali jsme se do slepé uličky a nepříjemně se nabízí analogie se šachovým patem, po kterém je čas na novou partii. To si ale ani jeden z nás nechceme přiznat a pořád věříme, že můžeme být spolu. Je taková víra opodstatněná a jen nevidíme další krok k řešení, nebo jsou tyto vztahové okamžiky cílové stanice?
Jana, 29 let
Názor odborníka
Dobrý den, Jano,
děkuji za váš dotaz – je velmi aktuální, podobné otázky si klade v dnešní době mnoho párů. Z informací, které uvádíte, samozřejmě není možné utvořit si jasnou představu o tom, jak váš vztah s partnerem funguje, a odpovědět na tak závažnou otázku, zda je na místě vztah ukončit, nebo v něm pokračovat.
Jako zřejmé se jeví, že oba cítíte ve vztahu stagnaci a nedokážete si s ní poradit. Takové vztahové momenty obvykle naznačují, že se v partnerství setkáváme s konfrontací vlastního komplexu Stínu. Jinými slovy: ve vztahu se odehrává něco, co bychom raději neviděli, protože je pro nás náročné to snést. Právě kvůli snaze nevidět se pak dostáváme do pocitu stagnace, protože cesta, kterou by libido v naší psyché přirozeně a rádo proudilo, je naším vědomým postojem zablokovaná.
Shrnutí vašeho partnera, o kterém píšete – že jste si velmi podobní a máte se rádi, ale zároveň se blokujete –, může být bolestivé, ale velmi důležité vyjádření o stavu vašeho partnerství. Zkusili jste párové sezení? Možná by vám mohlo poskytnout odpovědi na otázky, které si kladete.
Formy lásky
Je velmi důležité uvědomit si, co od partnerského vztahu očekáváte, jak si partnerství představujete a jak by se k vám váš partner měl chovat. Velmi často totiž žijeme ve vztahu, který bychom z pohledu vnějšího pozorovatele mohli jasně označit jako partnerský, ale dynamika vztahu o tom nesvědčí.
Stagnace a nevyladěnost v sexuální oblasti mohou naznačovat, že partnerský vztah nese a plní funkci jiné formy vztahu. Jako příklad bych uvedl časté očekávání neustálého obdivu a vděku ze strany mladých mužů od jejich partnerek. Na jednu stranu je důležité vyjadřovat svým protějškům pochvalu, na druhou stranu takováto očekávání mohou muži mít od své matky, ne od partnerky.
V každém vztahu něco očekáváme, v každém vztahu projikujeme do druhé strany a následně reagujeme na to, zda jsou naše projekce naplněny, či nikoli.
Troufám si vhodit do vašeho váhání o partnerském vztahu hypotézu, že se máte rádi, ale ne partnerskou láskou, spíše jinou formou lásky – možná právě mateřskou a otcovskou. Proto nedochází k naplnění v oblasti sexuality, ať už v oblasti partnerových sexuálních fantazií či v otázce vás a rodičovství.
Neznamená to, že je váš vztah nutné ukončit. Mnoho vztahů se výrazně transformuje a prohloubí právě díky poznání dynamiky toho, co se mezi partnery vlastně skutečně děje. V budování tohoto náhledu může do velké míry pomoci právě psychoterapie.
Každý z nás má svou historii a nenaplněné tužby. V mnohých tyto tužby vyvolávají stud, přitom se ale jedná o velmi přirozený vývojový proces.
Na závěr zkusím vaši otázku postavit trochu jinak. Představte si, že psyché vás obou vám dává zprávu o tom, že v současné podobě vztahu nedochází k osobnímu rozvoji, proto trpíte pocitem stagnace. Zároveň je patrný váš strach z opuštění něčeho, co je bezpečné a důvěrně známé, a vystavení se riziku, že by vztah mohl skončit. Budete jednat motivovaní především strachem ze změny, nebo potřebou osobního růstu?
V každém případě vám oběma s partnerem přeju, aby situace, v které se nyní nacházíte, vám oběma časem přinesla smysl.
Jakub Nemček
