Dobrý den,
je mi 25 let a v podstatě celý život řeším jeden problém, který se mi ve střídavé intenzitě pořád opakuje.
Jen na úvod – jsem velmi společenský člověk, mám spoustu kamarádů a skvělou rodinu. Problém ale leží v mé závislosti na přítomnosti určitého muže (v každé etapě života jde o jiného muže, ne pořád toho samého), který se mi dostane do hlavy, neustále očekávám, že ho někde potkám a nedokážu se pak soustředit na nic jiného.
Například: Seznámila jsem se s kamarádem od jednoho známého, asi na třech večírcích jsme se viděli a bavili se spolu. Jelikož jsme ze stejného města, kamkoliv jdu, neustále přemýšlím nad tím, jestli se někde nemůžeme náhodně potkat; představuji si, že najednou vejde do místnosti, kde zrovna jsem, a uvidíme se.
Protože se samozřejmě neobjeví, odcházím domů zklamaná, naštvaná a otrávená. Tyto myšlenky jdou tedy na úkor daného setkání (je jedno, jestli je to setkání s kamarádkou, pracovní setkání nebo cokoliv jiného). Zkrátka pořád někoho očekávám a nedokážu věnovat plnou pozornost osobě, se kterou zrovna jsem. Daného muže však nikdy nechci oslovit, protože bych si připadala trapně.
Řeším tento problém celý život. Vždy někoho potkám, chci, aby o mě měl zájem, a trvá třeba několik let, než ho dokážu pustit z hlavy a být zase v pohodě. Nevím, co s tím mám dělat, jak nasměrovat své myšlenky tak, abych byla spokojená a situace se obrátila. Ještě dodám, že se mi toto děje jak když jsem ve vztahu, tak když jsem single…
Doubravka
Názor odborníka
Dobrý den,
děkujeme za váš dotaz, jistě nemusí být snadné se někomu s takovou obtíží svěřit. Píšete o problému, který se vám v průběhu života opakuje – ať už jste sama nebo ve vztahu, vždycky se objeví někdo, na koho pak musíte pořád myslet a chcete, aby měl o vás zájem. Přitom píšete, že sama daného muže nikdy nechcete oslovit, protože byste si připadala trapně.
Stává se často, že někoho nemůžeme dostat z hlavy. Každý umí vytvořit v hlavě obrovské množství různých scénářů. Toho, co by mohlo být. I zamilovaní jsme nakonec často spíše do vlastní představy daného člověka než do něj samotného. Vyrazit za vlastními sny vyžaduje hodně statečnosti. Jedním z prvních kroků totiž bývá otestovat, zda jsou naše sny a představy reálné. Znamená to převzít více zodpovědnosti za to, co bude. Vrhnout se do rizika znamená přijmout možnost, že se můžeme spálit – ale současně je to také jediný způsob, jak vůbec získat nějakou možnost úspěchu, a jak se vymanit z neustálého přemýšlení nad tím, jestli nakonec úspěch přijde nebo ne. Dá se nad tím přemýšlet i tak, že když nic nezkusíme, odmítnutí už předem máme. Otestováním reality tedy vlastně můžeme jen získat. Jen v lidské hlavě to bohužel nebývá tak jednoduché.
A tak přemýšlím, co by vám pomohlo trochu méně spoléhat na náhodu a trochu více situaci řídit sama. Co nejhoršího by se mohlo stát, kdybyste daného muže oslovila? Jak byste si představovala ideální scénář situace – a napadá vás, proč by měl vypadat právě tak a zda je to reálné? A pokud vám nevyhovuje přímé oslovení, můžete do situace zasáhnout sama i jinak – třeba nějakým způsobem setkání zařídit. Zkuste se sama na sebe podívat jako pozorovatel – jako byste sledovala kamarádku, která řeší totéž. Co byste takové kamarádce řekla?
Ve svém dotazu se přitom ani tak neptáte, co byste měla dělat, ale jak byste měla nasměřovat své myšlenky, abyste byla spokojená. Zakázat si na něco myslet většinou moc dobře nefunguje – to už jste asi sama zjistila. Můžeme přemýšlet, proč to takto máte. Všechno, co napadá mne, jsou ale jen hypotézy a otazníky. Může vás tento problém současně před něčím chránit? Může vám umožnit, ať se něčemu vyhnete? A nebo je to třeba důsledek nějaké špatné zkušenosti?
Nabízí se mnohé další otázky, na které jste expertem pouze vy. Stalo se třeba někdy, že jste takto na někoho myslela, a on se později stal vaším přítelem? A pokud ano, v čem byl rozdíl? Míváte i vy o daného člověka zájem, nebo by vám ke klidu stačilo vědět, že stojí on o vás?
Uvědomuji si, že se více ptám než odpovídám. Snad vám některé náměty k přemýšlení budou užitečné. Pokud budete chtít, nebojte se vzít si k hledání odpovědí na pomoc nějakého terapeuta ve vašem okolí.
V každém případě vám děkuji za sdílení vašeho příběhu. Věřím, že se v něm mnoho jiných lidí pozná. A přeji vám hodně štěstí a odvahy.
S pozdravem,
Nela Wurmová
