Pokaždé, když dojde na seznamování s kluky kamarádek, mám problém. Nejsem si vůbec jistá, co se sluší, a proto raději ani nenavazuji oční kontakt. Jsem ztuhlá a není mi příjemně, nedokážu být sama sebou. Jako bych se hlídala, aby nějaká má reakce kamarádku nepodnítila k domněnce, že bych snad mohla být sokyně. Přitahuje mě mnoho mužů, i muži kamarádek. Ale moje morální stránka je zcela jistě proti jakémukoli flirtování.
Problém ovšem nastal v partě mých přátel. S jedním kamarádem jsem se moc ráda pošťuchovala a špičkovala. S jeho tehdy ještě „kamarádkou s výhodami“ jsem byla kamarádka i já. Jednou se mi svěřila, že je do někoho zamilovaná. Později při jednom koketování s kamarádem pod vlivem alkoholu se ovšem stalo, že mi – když se vzdálil – řekla, že je to tenhle kamarád a že jestli spolu teď odejdeme, pukne jí srdce. Odešla jsem tehdy dřív a nechala je spolu.
Nutno podotknout, že mám vážný vztah a nijak jsem to nemyslela ani nechtěla rozvíjet, ačkoli mi kamarád přijde přitažlivý. Teď jsou ovšem pár a my s kamarádem se na sebe radši ani nepodíváme, nedejbože abychom na sebe promluvili. Z kamarádky je zase cítit nepříjemné dusno, ale děláme, že se nic neděje. A já jsem ztuhlá a nesvá s obavou normálně se bavit v partě s kamarádem nebo s ní jako dřív. A protože je nás třeba šest, je to problém.
Zajímalo by mě, jestli existuje z této situace nějaká cesta. Pokud jsem v roli přítelkyně, velmi si partnera hlídám a nesnáším, když se pošťuchuje s jinou. Nutno říci, že v této skupině se můj přítel nevyskytuje. Přála bych si přijmout tento nový i všechny ostatní páry a bavit se s nimi bez rozpaků a být i před nimi autentická. Před mým přítelem by mi to také přišlo nevhodné. Dále přiznávám, že mezi mnou a kamarádem jiskra byla, ale jsem si jistá, že bych s ním pár tvořit nechtěla, i pokud bych byla nezadaná, jde jen o chtíč.
Nina, 26 let
Názor odborníka
Dobrý den, Nino,
děkuji za dotaz do poradny. Abych byla upřímná, když jsem dotaz četla, první, co mne napadlo, byla určitá rozpolcenost, nejednoznačnost vámi popisované situace, možná dvojí metr v posuzování, co je přijatelné a co ne. A možná právě to vás přivádí do rozpaků a nesnází v tom být autentická.
Trochu to rozvedu. Hned na začátku píšete, že si nejste vůbec jistá, co se sluší a patří, když jde o partnery kamarádek – „přitahuje mne mnoho mužů, i muži kamarádek“. Vnímám z této části, že máte trochu potíž s regulací svého sexuálního pudu, což je ve vašem věku asi běžné. Hned za tím ale píšete, že vaše morálka je zcela jistě proti jakémukoli flirtování; tudíž se musíte velmi hlídat a usměrňovat.
Dále píšete, že jste se s jedním kamarádem „špičkovala a pošťuchovala“ (tedy flirtovala), ale že vy, když jste v roli partnerky, nedovolíte, aby to dělal váš partner. Na druhou stranu on u toho není, protože není součástí vaší party – tedy je to v pořádku? S kamarádem byste nakonec pár tvořit nechtěla, ale vlastně to mezi vámi jiskřilo a šlo o chtíč, přitahuje vás, ale rozumově předpokládáte, že je to pouze atraktivita fyzická.
Co bych vám v této situaci tedy poradila? Nejspíš zkusit trénovat prostě být kamarádkou i pro muže, bez toho, abyste je brala jako objekt touhy. Zkuste komunikovat prostě přátelsky, možná ze začátku trochu nudně a opatrně: neflirtovat, nevtipkovat.
Až si budete více jistá v obyčejné komunikaci a v tom, že už nebude mezi vámi všemi tolik dusno, třeba najdete i nějakou bezpečnou hranici přátelského vtipkování.
Také bych vám možná doporučila zamyslet se, proč je pro vás „atraktivní spousta mužů“, když jste ve vážném vztahu. Zda vám v něm něco například nechybí, zda si tím nesnažíte uspokojit nějakou nenaplněnou potřebu… Přeji hodně štěstí!
Radka
Líbí se vám Psychologie.cz?
Máte dvě možnosti, jak s námi zůstat v kontaktu – rovnou nás podpořit a připojit se, nebo jen zdarma dostávat naše newslettery.
