Dřív to mezi námi jiskřilo, teď jsou pár oni dva a já nevím, jak se chovat.
3. 8. 2020
Poradnu zveřejňujeme bez audio verze.
Pokaždé, když dojde na seznamování s kluky kamarádek, mám problém. Nejsem si vůbec jistá, co se sluší, a proto raději ani nenavazuji oční kontakt. Jsem ztuhlá a není mi příjemně, nedokážu být sama sebou. Jako bych se hlídala, aby nějaká má reakce kamarádku nepodnítila k domněnce, že bych snad mohla být sokyně. Přitahuje mě mnoho mužů, i muži kamarádek. Ale moje morální stránka je zcela jistě proti jakémukoli flirtování.
Problém ovšem nastal v partě mých přátel. S jedním kamarádem jsem se moc ráda pošťuchovala a špičkovala. S jeho tehdy ještě „kamarádkou s výhodami“ jsem byla kamarádka i já. Jednou se mi svěřila, že je do někoho zamilovaná. Později při jednom koketování s kamarádem pod vlivem alkoholu se ovšem stalo, že mi – když se vzdálil – řekla, že je to tenhle kamarád a že jestli spolu teď odejdeme, pukne jí srdce. Odešla jsem tehdy dřív a nechala je spolu.
Nutno podotknout, že mám vážný vztah a nijak jsem to nemyslela ani nechtěla rozvíjet, ačkoli mi kamarád přijde přitažlivý. Teď jsou ovšem pár a my s kamarádem se na sebe radši ani nepodíváme, nedejbože abychom na sebe promluvili. Z kamarádky je zase cítit nepříjemné dusno, ale děláme, že se nic neděje. A já jsem ztuhlá a nesvá s obavou normálně se bavit v partě s kamarádem nebo s ní jako dřív. A protože je nás třeba šest, je to problém.
Zajímalo by mě, jestli existuje z této situace nějaká cesta. Pokud jsem v roli přítelkyně, velmi si partnera hlídám a nesnáším, když se pošťuchuje s jinou. Nutno říci, že v této skupině se můj přítel nevyskytuje. Přála bych si přijmout tento nový i všechny ostatní páry a bavit se s nimi bez rozpaků a být i před nimi autentická. Před mým přítelem by mi to také přišlo nevhodné. Dále přiznávám, že mezi mnou a kamarádem jiskra byla, ale jsem si jistá, že bych s ním pár tvořit nechtěla, i pokud bych byla nezadaná, jde jen o chtíč.
Nina, 26 let
Dobrý den, Nino,
děkuji za dotaz do poradny. Abych byla upřímná, když jsem dotaz četla, první, co mne napadlo, byla určitá rozpolcenost, nejednoznačnost vámi popisované situace, možná dvojí metr v posuzování, co je přijatelné a co ne. A možná právě to vás přivádí do rozpaků a nesnází v tom být autentická.
Trochu to rozvedu. Hned na začátku píšete, že si nejste vůbec jistá, co se sluší a patří, když jde o partnery kamarádek – „přitahuje mne mnoho mužů, i muži kamarádek“. Vnímám z této části, že máte trochu potíž s regulací svého sexuálního pudu, což je ve vašem věku asi běžné. Hned za tím ale píšete, že vaše morálka je zcela jistě proti jakémukoli flirtování; tudíž se musíte velmi hlídat a usměrňovat.
Dále píšete, že jste se s jedním kamarádem „špičkovala a pošťuchovala“ (tedy flirtovala), ale že vy, když jste v roli partnerky, nedovolíte, aby to dělal váš partner. Na druhou stranu on u toho není, protože není součástí vaší party – tedy je to v pořádku? S kamarádem byste nakonec pár tvořit nechtěla, ale vlastně to mezi vámi jiskřilo a šlo o chtíč, přitahuje vás, ale rozumově předpokládáte, že je to pouze atraktivita fyzická.
Co bych vám v této situaci tedy poradila? Nejspíš zkusit trénovat prostě být kamarádkou i pro muže, bez toho, abyste je brala jako objekt touhy. Zkuste komunikovat prostě přátelsky, možná ze začátku trochu nudně a opatrně: neflirtovat, nevtipkovat.
Až si budete více jistá v obyčejné komunikaci a v tom, že už nebude mezi vámi všemi tolik dusno, třeba najdete i nějakou bezpečnou hranici přátelského vtipkování.
Také bych vám možná doporučila zamyslet se, proč je pro vás „atraktivní spousta mužů“, když jste ve vážném vztahu. Zda vám v něm něco například nechybí, zda si tím nesnažíte uspokojit nějakou nenaplněnou potřebu… Přeji hodně štěstí!
Radka
Pokud máte roční nebo dvouleté předplatné, můžete nám poslat svůj dotaz.