Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Je mi dvacet dva a nemám nijak zvlášť velký vztah k sexu. Zatím jsem měla jen jednoho sexuálního partnera, se kterým jsem se před časem rozešla a našla si přítele. Ten, ač je to neuvěřitelně skvělý človek, by se se mnou už po celkem krátké době chtěl milovat a tvrdí, že když nebudu chtít také, tak o mě možná ztratí brzy zájem.
Na jednu stranu bych mu ráda vyhověla, protože přeci jenom jsem také člověk a nedá se říct, že bych se sexu vyhýbala úplně. Na stranu druhou mám strach se mu plně odevzdat. Pokoušela jsem se mu vysvětlit, že by na mě neměl spěchat, chtěla bych aby to přišlo nějak samo, aby se to vyvinulo postupně časem. S bývalým přítelem jsem chodila půl roku, než jsem s ním měla sex.
Teď se bojím, že mě tím od sebe trochu odehnal, mám pocit, že mě tlačí do něčeho, co tak úplně nechci. Chtěla bych se zeptat, jestli bych mu měla vyhovět, nebo se postavit za vlastní názor, nebo jestli je se mnou, kvůli mému pohledu na sex, něco v nepořádku. Přeci bych měla být už „velká holka“ a sexu se nebát a mít ho ráda, nebo ne? Předem moc děkuji za odpověď.
S pozdravem Ewelin
Ewelin
Názor odborníka
Dobrý den,
z vašeho dopisu cítím, že je pro vás téma sexu něčím velmi osobním a složitým. Už proto moc oceňuji, že jste se odhodlala napsat a nezůstáváte se svými potížemi sama.
Píšete, že jste se svým současným přítelem teprve krátce, vnímáte ho jako „neuvěřitelně skvělého člověka“. Na druhou stranu se ale v poslední době cítíte být ve vztahu pod tlakem, partner od vás očekává víc, než jste mu v současné době ochotná (a možná i schopná) nabídnout. Čím více na vás naléhá, tím více se vy uzavíráte. Ještě si nechcete přítele pustit tak blízko k sobě, milovat se s ním.
Sdělujete, že nemáte nijak zvlášť velký vztah k sexu. To může mít mnoho konkrétních příčin, ať už somatických (např. gynekologické potíže, důsledek porodu, …), tak i psychických (např. ve smyslu prožitého traumatu při sexuálním zneužití). Nic takového v dopise nezmiňujete. Napadá mě proto jiná, vcelku zásadní otázka. Je to tak, že vás ostatní muži přitahují, přiblížit se k nim by nebyl problém, a jen se současným partnerem je to nějak těžké? Nebo je náročnější přiblížit se k jakémukoli partnerovi, své osobní hranice si střežíte a posouváte jen pomalu u všech?
V prvním případě by stálo za zamyšlení, proč zrovna s tímto partnerem se cítíte být ohrožena, či proč vás sexuálně nepřitahuje. Z vašeho dopisu nicméně vnímám spíše druhou možnost jako tu reálnější – povolit komukoli, aby se mohl přiblížit, vám trvá déle. Jak totiž vnímám vaši situaci, zdá se mi, že nejde pouze o sexuální sblížení, ale především o sblížení emoční, o nabytí důvěry k druhému člověku. Možná jste ve vztazích obecně uzavřenější, chráníte se tak před zraněním z odmítnutí či opuštění.
Nepopisujete, jak dlouho již se současným partnerem chodíte, nicméně z textu předpokládám, že ne déle než půl roku. Rozumím tomu, že váš přítel má patrně odlišný postoj k sexu a možná i ke vztahům obecně a že jeho nátlak ve vás vyvolává pochybnosti. Vaše zdrženlivost ale rozhodně není důvod, abyste byla „nenormální“, divná, špatná. Cítíte, že potřebujete více času, tak si ho dopřejte a nenuťte se do něčeho, do čeho se Vám zatím „úplně nechce“. Bylo by fajn zkusit se přece jen s přítelem domluvit, aby alespoň načas udělal krok zpět a přenechal aktivitu více na vás. V uvolněné atmosféře je pro člověka přece jen bezpečnější se postupně tomu druhému otevírat. Jako určitý kompromis by zároveň stálo za to zvážit, jak jinak než pohlavním stykem můžete přítele uspokojit, aby to i pro vás bylo stále ještě příjemné.
Je možné, že pokud příteli vyjádříte, že potřebujete více času a přála byste si postupovat pomaleji, opravdu o vás může ztratit zájem nebo si najít jinou sexuální partnerku. Na druhou stranu je otázka, jestli vám stojí za to dělat něco, co nechcete a u čeho navíc čelíte riziku zase vy, že se vám tak partner zprotiví a vzdálí.
Držím pěsti, ať se vám podaří příteli předat zprávu, že odmítáním sexu neodmítáte jeho, ale že vám získávání důvěry trvá déle, zato je pak pevnější a trvalejší.
