Dobrý den. Ráda bych vás poprosila o radu.
Jsem rozvedená, ve své péči mám dvě děti ve věku 10 a14 let. Přítel je rozvedený, má šestiletou dceru, kterou má v péči jeho bývalá manželka. Oba máme každý svůj byt. Byt přítele je nedaleko města, kde žiji já. Přítel za mnou v pracovním týdnu většinou denně večer přijíždí a brzy ráno zase odjíždí do práce.
Nastěhovat se ke mně nechce, žádné věci u mě nemá, společně nehospodaříme. Pokud za mnou přijede na víkend, většinou pracuje na počítači. Jednou za rok pár dnů dovolená, jinak společné aktivity téměř žádné. Jsme spolu pět let. Svoji dceru vídá pravidelně jak během pracovního týdne, tak i jednou za 14 dnů o víkendu. Někdy i vícekrát, když je potřeba ji pohlídat.
S dcerou k nám dříve přijížděl, zhruba před rokem ji však k nám přestal vozit úplně, přestože si děti vzájemně rozumí a nejsou mezi nimi žádné problémy. Odůvodňuje to tím, že se cítí odstrčený. Jeho dcera si hraje s mými dětmi a nevšímá si ho. Proto tráví čas jenom s ní, jezdí s ním sám na výlety, různé akce, na dovolenou.
Bohužel to zase vnímám negativně já. Už takhle s přítelem trávím dle mého názoru málo času a v momentě, kdy má u sebe dceru, jdu stranou úplně. Došlo to i tak daleko, že mi lže a zamlčuje, na jaké akce s dcerou chodí, nebo kam s ní jede na výlet, abychom se k nim náhodou nepřidali. Jsem z toho nešťastná a nevím, co dál. Od přítele pouze slyším, že mám být tolerantní, že si chce dceru užít. Poradíte mi, prosím, co mám dělat?
Děkuji.
Lucie
Názor odborníka
Vážená paní Lucie,
Na základě vašeho stručného dotazu bych vám a vašemu příteli v první řadě doporučil, abyste si společně popovídali o očekáváních, které máte jeden od druhého. Zdá se mi, že každý očekáváte od vztahu trochu něco jiného. Usuzuji, že byste ráda trávila více času se svým přítelem a vašimi dětmi společně. Váš přítel naproti tomu by asi ocenil více pozornosti pro sebe. Bylo by dobře, kdyby se vám podařilo najít způsob, jak byste oba dosáhli toho, co ve vztahu potřebujete nejvíce, a aby se tak nestalo na úkor jednoho nebo druhého.
Mám pocit, že role dětí ve vašem trápení není nejpodstatnější. Usuzuji tak z toho, že píšete, že spolu vychází dobře a nezmiňujete se o ničem, co by naznačovalo, že vás děti nějak rozdělují. Nejde tedy o situaci, kdy mezi rozvedené partnery „vrážejí klín“ pokusy dětí o rozvrat nového vztahu motivované touhou znovuobnovit soužití biologických rodičů. Orientoval bych se tedy na řešení vašeho vzájemného vztahu.
Pokud vám stávající způsob fungování ve vztahu po pěti letech přestal vyhovovat, řešte ho s přítelem. Zkuste najít takovou organizaci času tráveného společně, která by vyhovovala vám oběma. Pokud nedojdete ve vyjednávání o ideálním uspořádání k uspokojivému výsledku, zvažte spolupráci s některým ze specialistů – párových psychoterapeutů, jejichž intervence nebývají zpravidla dlouhé a mnohdy vedou k nalezení vhodného řešení.
S pozdravem,
Petr Sakař
