Dobrý den.
Jsem podruhé vdaná. S manželem bydlíme osm let a dvanáct let trvá náš vztah. Mám dvě děti z předchozího manželství, které bydlí s námi.
V současnosti s manželem prožíváme těžkou krizi. Trvá to asi rok. Začalo to pomalu s tím, jak manžel začal stále víc propadat workoholismu.
Přes týden se skoro nevídáme, chodí domů hodně pozdě nebo vůbec. Tak jednou týdně jde s někým posedět do hospody. Já trávím večery sama doma. Manžel je hrozně citlivý a vztahovačný. Stále se uráží, je težké se ho nějak nedotknout. V podstatě se mu bojím cokoliv říct, protože se naštvává a uráží i kvůli, podle mě, naprostým nesmyslům. Má prý dlouhodobě pocit, že je doma pátým kolem u vozu, že ho nebereme.
Nespíme spolu už několik měsíců. Když jsem na toto téma nedávno zavedla řeč, tak mi řekl, že už o sex nestojí, že jsem se změnila, že to v poslední době bylo pořád stejné a že ho to vlastně nebaví. Kromě sexu zmizely také všechny doteky a pohlazení, kterými dříve nešetřil. Řekl, že prý má asi nějaké deprese a krizi. Zhuba třičtvrtě roku chodí k nějaké psycholožce.
Nevím, co s tím, jestli mám čekat a snažit se chápat, že jsou to projevy deprese nebo se snažit o tom mluvit a nějak to začít řešit. Manžel o našem vztahu mluvit nechce. Už jsem mu asi třikrát řekla, že mě to trápí a že si myslím, že bychom s tím měli něco udělat, že ho mám ráda a na vztahu mi záleží, ale on na to mlčí.
Prosím o váš názor.
Děkuji.
Julie
Názor odborníka
Dobrý den, Julie,
popisujete nelehkou situaci dvou lidí, kteří se v dlouhodobém vztahu, ve kterém není dobře ani jednomu, dostali do stavu táhlé nepohody.
Vy se to snažíte řešit. Váš muž také, ale ne tak, aby to pro vás bylo srozumitelné. Většinu času tráví mimo domov, na vaše vstřícné kroky reaguje negací a podrážděním. Vyhledal odbornou pomoc, ale pro vás z toho nic jasného nevyplynulo. Vůbec se nedivím, že vás to trápí, když nevíte, na čem jste a co s tím dál. Něco vám ale váš manžel přeci jen prozradil. Má deprese a krizi a cítí se jako páté kolo u vozu. Chová se tak, jako by nevěděl, zda s vámi chce být ještě dál. Zároveň to, co popisujete, skutečně může odpovídat příznakům deprese.
Ptáte se, zda se ho máte snažit chápat, nebo o tom mluvit a začít to řešit. Domnívám se, že na místě je obojí. Pouze manžela chápat, tedy „hodit“ celou situaci na vrub jeho deprese, k ničemu nepovede. Na kvalitě vašeho vztahu i denního života to nic nezmění. Ono pochopení bych zde viděla ve smyslu přijetí faktu, že jemu ani vám není ve vztahu dobře, že se to táhne již dlouho a vy byste s tím ráda něco udělala. Nevzdávejte pokusy o společnou komunikaci, zajímejte se o něj. V jakých situacích se cítí jako páté kolo u vozu? Kdy je mu naopak s vámi líp? Co by on rád, aby se změnilo? Pokud manžel nechce mluvit o vašem vztahu, mluvte o něčem jiném. Hledejte v oblastech vašich společných zájmů, nebo témata nová. Netlačte ale přitom na pilu.
Současně si myslím, že po roce takového stavu už byste na to neměla být sama. V první řadě by stálo za pokus požádat muže o společné sezení s jeho psycholožkou, kde byste probrali vaše otázky k jeho potížím (psycholožka vám tedy neřekne nic za jeho zády, jen to, s čím on bude souhlasit, protože bude u toho) a pohovořili o tom, čím mu vy můžete pomoci a co on je ochoten nyní udělat pro vás. Také můžete oba dva spolu využít možnosti párové psychoterapie u jiného odborníka. A nezapomínejte na sebe. Táhlá krize je vyčerpávající po psychické i fyzické stránce, proto si hlídejte vaše energetické zásoby a pravidelně je doplňujte (mám na mysli kromě jídla, spánku a pohybu také dobré přátele a drobné radosti z toho, co máte ráda).
Přeji hodně sil a držím palce.
