Dobrý den,
problém se týká mého bratra a švagrové, kteří spolu mají sedmiletou holčičku. Jejich vztah nebyl nikdy idylický, ale minulý týden jsem se dozvěděla, že bratr švagrovou vyhodil z domu a ta si s sebou vzala za jeho nepřítomnosti i dceru. Okolnosti jejich rozchodu jsem rozdýchávala hodně těžce, nikdo o tom neměl ani tušení.
Prý to u švagrové začalo už dávno nějakou formou nymfomanie. Před několika měsíci si ale našla milence a začala s ním praktikovat vztah „Pána a otrokyně“, který zahrnuje i kopání do prsou, hlavy, násilný anální sex, ale vše s jejím souhlasem. Tohle všechno se bratr dozvěděl během jejích „zpovědí“ – po nocích si lehala pod postel a nejspíš ze spaní o tom všem mluvila. Prý je to její vnitřní hlas, který nikdo neslyší.
Bratr se to snažil řešit už dávno u psychologa i sexuologa, ale ona se léčit nechtěla. Před dvěma týdny, během jedné ze „zpovědí“, mluvila i o tom, jak své dceři strkala prsty do análního otvoru a při tom masturbovala. Nevíme, jestli to byla její vůle nebo ji k tomu nabádal její „Pán“. To byla ta pověstná poslední tečka, bratr ji vyhodil z domu, šel na policii i na sociálku.
Můj dotaz zní, jestli je takovýto průběh nemoci reálný nebo jestli to třeba nebyly jen její sexuální představy, o kterých pod tou postelí mluvila. A pokud to reálné je, jestli by byla schopná své dceři dál nějak ubližovat. Co se týče minulosti, nevíme o ničem, co by ji mohlo nějak poznamenat. Je to děsivá situace, kterou se snažíme pochopit.
Zuzana
Názor odborníka
Dobrý den, Zuzano.
Podle toho, co popisujete, se v jednání vaší švagrové projevují rysy duševní poruchy (psychicky zdravý člověk si třeba nelehá v noci pod postel). V rámci duševní poruchy nelze vždy jasně odlišit reálný či fantazijní prožitek daného člověka.
V tom případě by bylo na místě minimálně psychiatrické vyšetření, případně (nedobrovolná) hospitalizace, spíše než prosté „vyhození“ z domu. Taková hospitalizace je možná právě v situacích, kdy je nemocný člověk nebezpečný sobě nebo svému okolí.
Z uvedeného nejde posoudit, zda je vaše švagrová schopna vnímat a ctít hranice a zdraví druhého, chránit bezpečí své dcery, její neporušitelnou tělesnou integritu. I proto by byla na místě vhodná psychiatrická péče. Možná jsou ty noční zpovědi vaší švagrové takovým voláním po pomoci a změně v situaci, ve které sama ztrácí kontrolu nad sebou.
Chápu, že pro vaši rodinu to je dost neradostná a šokující událost. Jistě by bylo dobré, kdybyste mohli své prožitky a úvahy sdílet s někým důvěryhodným, ať už ve vaší komunitě či s odborníkem, který by vám poskytl podporu pro její zvládnutí.
Přeji vám všem dost zdravých sil a vzájemné podpory.
S úctou,
Zbyšek Mohaupt
