Dobrý deň,
potrebovala by som poradiť s dosť netradičnou situáciou, ktorá nastala v mojej rodine. Moja mama zomrela v októbri na rakovinu, s ktorou dlho bojovala. Už to samé je dosť veľká rana pre všetkých. Ale môj otec nie je typ človeka, ktorého by ste vykreslili ako kladnú postavu v knihách – má veľké problémy s alkoholom a aj v minulosti dokonca zopár krát zbil moju maminu a nemá absolútne, ale absolútne žiadny vzťah ani so mnou. Ale čo je najhoršie ani s mojimi súrodencami (14,15). A teraz je všetko na ňom.
Ja neštudujem v mieste bydliska, takže nie som často doma, hoci rozmýšľam, že preruším štúdium. Môj hlavný problém momentálne je práve vzťah otca a súrodencov. Súrodenci často odvrávajú a vyslovene sa nesprávajú dobre, odmietajú pomáhať a aj komunikovať niekedy. Otec zas rieši všetky problémy chaoticky. Jeden deň na nich nakričí za úplný nezmysel, druhý deň im povolí všetko a kupuje všetko čo chcú a vždy sa urazí a domáha nejakú úctu, čo samozrejme ani jeden z nás neprechováva a na ďalší deň zas hovorí, že kašle na všetko.
Vznikajú dosť napäté situácie a ja sa veľmi bojím ako to môže dopadnúť, pretože obe strany vždy idú až po okraj únosnosti a ani jeden nechce povoliť, niekedy sa zdá, že to robia naschvál. Pokúsila som sa to riešiť, ale očividne zle. Takže, ak by ste mi mohli poradiť, ako by som to mohla vyriešiť, aké kroky by sme všetci mali podniknúť, aby sa trochu uvoľnila atmosféra a trošku aby sa vrátila taká ľudskosť, ktorú sa zdá sme stratili s maminou.
Ďakujem.
Veronika
Názor odborníka
Dobrý den, slečno Veroniko,
mrzí mě, že se s rodinou ocitáte v tak náročné životní situaci. Ztráta takto blízké osoby je bezpochyby velmi bolestná událost a bude jistě trvat dlouhou dobu, než se tato rána zacelí, i když pomyslná jizva již zůstane napořád. Tato ztráta samozřejmě zasáhla celý rodinný systém, každého jeho člena a každý se se svou bolestí vyrovnává po svém, jak nejlépe umí s ohledem na své možnosti, schopnosti, momentální kapacity.
Problémy na úrovni vzájemných vztahů, komunikace, které ve vaší rodině v tuto chvíli panují, vnímám jako součást adaptačního procesu po ztrátě matky, manželky, která navíc, jak se mi z vašich slov zdá, působila jako hlavní opora, pilíř celé vaší rodiny.
Pokud bych vám v tuto těžkou chvíli mohla radit, nejspíš bych vám všem doporučila neuzavírat se se svou bolestí před světem, ale naopak sdílet toto břemeno, přijmout či vyhledat pomoc, ať už v okruhu širší rodiny, přátel nebo odborníků, kteří by vás – jednotlivě nebo dohromady v rámci rodinné terapie – mohli provázet tímto náročným obdobím truchlení a hledání nového řádu, rovnováhy.
A ještě mi dovolte malou poznámku ohledně vaší zmínky o případném přerušení studia. Považuji to z vaší strany jako velmi ohleduplné vůči ostatním členům rodiny a je samozřejmě pouze na vás, jak se rozhodnete. Zároveň však vnímám, že i vy prožíváte obrovskou životní ztrátu v souvislosti s úmrtím vaší matky a sama zasloužíte šetrné zacházení. Zvažte, prosím, s ohledem na sebe sama, zda by další ztráta v podobě ztráty statusu studenta, zázemí spolužáků, spolubydlících, nebyla pro vás spíše další zátěží a bolestí.
Každopádně přeji vám i vašim blízkým hodně sil, trpělivosti a naděje v této těžké chvíli.
Markéta Kačerová
