Dobrý den,
není to (naštěstí) nejožehavější problém, ale v nynějších parných dnech mne u sebe zaujala jedna věc…
Během posledních měsíců jsem shodila pár kil (v součtu za poslední roky potom více než 10kg), vážím nejméně za svůj dospělý život, ale necítím se tak. Sama sobě připadám pořád stejná, nebýt oblečení, do kterého se najednou vejdu, bych to ani nepoznala. V pase mám o deset cm méně a na svých 175 cm výšky 68 kg, ale pořád mi vadí širší stehna a „polštáře“ na bocích, byť o dost menší.
Zajímavé je, že pokud vidím ženu s podobným typem postavy, nepřipadá mi to nehezké, vadí mi to jen u sebe. Jsem sice se svým vzhledem jinak spokojená a na nezájem mužů si také nemůžu stěžovat, vím, že mi to sluší, ale jde jen o ten vnitřní pocit.
Zakopaný pes je v tom, že mám jistou představu, jak by mělo ženské tělo vypadat, sice ne žádný modelkovský typ, spíše určité proporce, které mi připadají krásné. Jenže takové já zkrátka nikdy mít nebudu, s tím se prostě nedá hnout, ale toto vědomí mi nikterak nepomáhá…
Proto se ptám, jak je možné poupravit nazírání na sebe sama? Lze vůbec změnit svůj ideál?
Evženie
Názor odborníka
Dobrý den, Evženie,
cením si vaší důvěry svěřit se se svým trápením, ale i snahy změnit své vnímání, a oceňuji i potřebu nebýt vždy a za všech okolností spokojená sama se sebou. Také vnímám a oceňuji, že reflektujete, že vaše tělesná hmotnost je vlastně v normě, a chcete změnit především svůj pohled na lidskou, potažmo ženskou, krásu.
Běží mi hlavou, co vám ten pocit vnímání po zlepšení sama sebe vlastně asi říká, přestože, jak píšete, druhé ženy s podobnými proporcemi vnímáte „laskavě“? Je možné s tímto pocitem nějak spolupracovat? Znáte podobné pocity po tom „být o malinko lepší než je to teď“ i z jiných oblastí svého života? Je to výhodou nebo přítěží?
Píšete, že jste zhubla a vážíte vlastně nejméně za svůj dospělý život, nezmiňujete, jak se vám to podařilo, možná by stálo za to i více vědomě pracovat na udržení této váhy. Také si říkám, jak vás napadlo, že je nutné ze svého ideálu krásy vzdát, pokud zachováte rozumnou míru při příjmu a výdeji energie a dáte tělu všechny živiny, které potřebuje.
Napadá mě, co třeba zkusit různé zdravé alternativy, včetně drobné změny skladby stravy směrem ke zdravější stravě, zakomponovat do svého životního stylu cvičení, zaměření na určité partie, včetně chůze pěšky, nemyslím nic dramatického, ale prostě drobné změny, které nakonec mohou způsobit i větší pocit životní pohody. Můžete se zkusit podívat, jak byste se chtěla cítit za rok, pokud tomu rozumím, nemáte žádný časový tlak na „nutnou a rychlou změnu“.
Také bych se chtěla zeptat, jak jste vlastně přišla k přesvědčení, že takové partie, které se vám líbí, nikdy mít nebudete? Protože jste je nikdy neměla? Už nyní se mi vybavují některé známé osobnosti, které ve starším věku vypadají lépe než v mládí, právě díky svému zaměření na zlepšení postavy.
Na druhou stranu, nemít přehnaný ideál „možného“ v ženské kráse a ve vnímání lidské postavy je také užitečné. Zkuste si na list papíru napsat co nejvíce důvodů, proč žena není schopna být štíhlá, ačkoli by si to třeba přála a také se o to snaží, ale stále to „nejde“…
Napadá mě také zkusit nějakou „přátelskou komunitní akci“ – zkuste požádat své známé, a to muže i ženy, aby vám poslali fotografie žen (nebo nějakou variantu tohoto zadání), které jim připadají krásné a napsali k tomu příběh, proč. Nebo se jich na to třeba jen tak můžete zeptat. Vy sama také zkuste vyhledat dvacet (počet není důležitý, může stačit i jedna) žen, které vám připadají krásné a nejsou „ideální“, a přesto stojí za to si jich všimnout.
Přeji krásné léto a do budoucna i oprávněnou spokojenost se sebou a s druhými,
Stanislava Ševčíková
