Dobrý deň.
Už dlhú dobu mám také zvláštne pocity, niekedy až strach z veci, s ktorou som si nikdy nelámala hlavu. Stále myslím na to, že raz budem musieť robiť niečo, čo nechcem, že si vyberiem školu, ktorá ma nebude baviť a že budem mať prácu, v ktorej nebudem šťastná. Bojím sa toho, že ma bude niekto obmedzovať a prikazovať mi, že ma niekto bude nútiť robiť veci, ktoré nechcem.
Teraz študujem na gymnáziu a idem do maturitného ročníka, takže si budem musieť vybrať vysokú školu. Viem, čo ma baví, viem, čo by som chcela robiť, viem dokonca aj na akú školu by som chcela ísť, no stále ma prenasleduje pocit, že na to nemám a že budem robiť niečo iné, pre mňa nezáživné až nechcené. Neviem, ako sa týchto pocitov zbaviť. Nie som si istá, či sa v tomto dá poradiť, no ak to bude možné, veľmi pekne ďakujem.
Dominika
Dominika
Názor odborníka
Dobrý den, Dominiko,
díky moc za tvůj dopis. Píšeš, pokud to správně chápu, že tvým cílem je dělat v životě co tě baví, zachovat si dostatečnou svobodu a zbavit se nepříjemných pocitů. Pozitivní je, že přesně víš, co chceš. Co tě baví, jakou školu studovat a co by jsi chtěla v životě dělat. To, co tě trápí, jsou tvé pocity. Zkusím trochu popsat jak vznikají.
Pocity jsou v podstatě naše neprožité city uložené v našem těle. Proto „po‑city“, neboť vznikají po citu. Většinou v situacích, které neumíme přijmout a proto dané situace např. bolest neprožijeme a nepřijmeme. Tím v našem těle zůstane pocit, uložený na určitém místě a většinou v tomto místě vyvolá něco jako spazma, tedy něco jako stažení. V daném místě pak neproudí dost energie a může vzniknout bolest či oslabení těla. V případě, že nám v životě někdo o tento neprožitý pocit „brnkne“, dostáváme se často do emocí, což by se dalo vysvětlit jako alergická reakce těla na rozum. Prostě se nám to nelíbí. Vysvětluji to proto, abys sis uvědomila, kde se „to“ v tobě bere. Pocity ani nemusí být tvoje, protože pokud například tvoje matka cítila něco takového v těhotenství, mohla ti to v klidu do bříška předat. Pokud je to možné, můžeš se o tom s mámou pobavit a tuhle možnost prozkoumat.
Každopádně není tak důležité, kde se pocity vzaly, ale že tu jsou a jsou nepříjemné. Jak se jich zbavit? Ono je to nepříjemné proto, že se vlastně v životě této možnosti bojíme a nechceme ji přijmout. Moje kamarádka říká, že je jedno jakou cestou k cíli půjdeš. Já ti doporučuji ty možnosti, kterých se bojíš, přijmout. Prostě naplno uznej, že se to může stát. Když s nimi přestaneš bojovat, tak odejdou, spazma se rozpustí a energie opět proudí. Platí totiž, že to, co přijmeme, zmizí.
Přijmi je, prožij, připusť i tyto nepříjemné možnosti a uvidíš, jak se ti uleví. Nejvíc nás právě bolí to, co nechceme přijmout a s čím bojujeme. Pokud bys chtěla nějakou konkrétní techniku jak tyto pocity přijmout a zpracovat, najdeš je v mých dalších odpovědích na těchto stránkách. Můžeš si i zkusit najít, když si zavřeš oči, v kterém místě v těle jsou uložené.
Každopádně cítím, že víš kam máš v životě jít a doporučuji ti se soustředit na svůj cíl a ne na to, čeho se bojíš. Platí, že čemu věnujeme pozornost, to roste. Budeš‑li tedy věnovat pozornost představě o tvé krásné budoucnosti, tak se bude postupně naplňovat. A opačně, budeš‑li věnovat pozornost obavám, tak se mohou naplnit.
Pevně držím palce, ať pocity přijmeš a soustředíš se na svojí krásnou budoucnost a ať v životě děláš to, co tě baví.
Vladimír