Dobrý den,

s manželem jsme spolu již 15 let a prošli jsme si spoustu dobrého i zlého. Ale to, čeho se nejvíce bojím, je, že ho zase ze dne na den ztratím. Za svobodna mi byl dvakrát nevěrný a dost nečekaně jsme se i rozešli.

Tenkrát se ve mně něco zlomilo. Začala jsem se bát a nedůvěřovat. On nikdy nebyl chlap, který by ze mě byl hotový, spíš naopak, neustále mi dával najevo, že jsou kolem mě mnohem hezčí a dokonalejší ženy.

Po našem rozchodu chodil s jednou paní, která ho nakonec odkopla, a my se po nějaké době k sobě vrátily. Ale párkrát se stalo, že mi dal najevo, že mě nikdy nebude milovat jako ji. To provázely neustálé hádky a spoustu strachu ve mně, ale i přes to všechno jsme se vzali a máme spolu dvě krásné dcerky. Dá se říct, že se strachem bojuji každý den, protože mi moc nedává najevo city a že je za mě opravdu rád a nechápe, že já tohle pro klid na srdíčku potřebuji.

Cítím se vedle něj strašně škaredá a totálně na nic. Tohle u mě umí dokonale prohloubit. Když potřebuji uklidnit, že bude vše ok, tak mě ještě něčím srazí k zemi. Je fakt, že po tom, co jsem byla už totálně v koncích, jsem si začala psát s muži, ale bylo to spíš proto, aby mi řekli, že jsem hezká a zvýšili tak mé sebevědomí.

Manžel na to přišel a je jasné, že bylo zle. Jednu dobu jsem si již hledala i partnera, ne pro zábavu, ale proto, že už jsem prostě nevěděla jak dál. Vím, že s holkama bych finančni situaci prostě nikdy sama nezvládla. Spíš už to byly ode mě kroky ze zoufalství, určitě ne zábava. Nakonec jsem se ale rozhodla s ním zůstat a vše napravit.

Začala jsem navštěvovat psycholožku a cítit se lépe, ale manžel v tomto období, kdy jsem si myslela, že je vše ok a bude vše v pořádku, hledal kamarádku na povídání a následně milenku. Já měla sto podezření a důvodů k obavám. Člověk pozná, když se něco děje, ale i tak jsem na to došla až po roce a to proto, že se manžel na paní vykašlal, rozhodl se pro mě. Paní to nepobrala, vše mi do detajlů popsala a ještě mě zcela ponížila.

Já za týden shodila 10 kg a má psychika je totálně na dně. Sice jsme spolu, ale já se každý den ptám sama sebe, proč se mnou zůstal, když mi sice říká, že mě miluje, ale bere to zcela normálně. Nevidím na něm, že by byl za mě rád.

Můj mozek už je prostě tím vším tak zatížen, že už asi nedokážu nemyslet na to strašné a bát se. Tak moc bych chtěla, aby bylo vše dobré, aby mi dal najevo jak moc mě miluje a já se mohla konečně přestat bát.

Moc děkuji, že tu pro nás jste. Chodím sice k psycholožce, v půlce mi pomáhá jak ovlivnit alespoň část hádek. Ale když už padnu do strachu, dá se říct, že nepomůže nic.

Marsi