Co máme dělat? Synovi chybí půl roku do konce učení a přestal chodit do školy i na praxi. Učí se automechanikem a bydlí mimo domov u přítelkyně. Bohužel s ním však nehne ani ona, ani my.
Teď má v rámci osnov učiliště dělat autoškolu (skupinu „B“ a „C“). Byli jsme ve škole i v autoškole a všude říkali, že ještě není nic ztraceno. Po těchto návštěvách sliboval, že bude do autoškoly chodit. Byl tam ale dvakrát a opět přestal.
Ve škole ani na praxi údajně žádné problémy nemá. Vždy se pro něco nadchne, tj. momentálně autoškola a pak se toho zalekne a vzdá to, jako v předchozích letech zájmové kroužky.
Nepomáhají ani výhružky od přítelkyně, že ho vyhodí (je jí osmnáct let a už po vyučení pracuje), ani že nedostane od nás jemu naspořené peníze. Nezabírá prostě nic.
Pokud je rada ve vašich silách, poraďte prosím. Děkujeme.
Flákačův táta
Názor odborníka
Dobrý den,
děkuji za váš dotaz i odvahu zeptat se. Z dopisu cítím vaše obavy o synovu budoucnost, určitou beznaděj i snahu ještě to nějak zachránit. Problém je ale v tom, že pomoct můžeme jen tomu, kdo o to stojí.
Podoby zájmu
Z toho, co píšete, nemám pocit, že by syn vnímal situaci stejně naléhavě jako vy nebo jeho přítelkyně: slíbil, že se vrátí do autoškoly a zase toho nechal, nevadí mu výhrůžky od přítelkyně, ani zastavení finanční pomoci z vaší strany. Takže rady ani výhrůžky tu nepomohou.
Můžete se pokusit podívat na situaci jeho očima. Pochopit, co je ve skutečnosti vnitřním důvodem jeho chování, čeho se obává, čemu věří nebo v co doufá. Pokud budete rovnocennými partnery v diskusi a budete mít o něj skutečný zájem, pak bude třeba i on ochoten vidět situaci z vaší perspektivy. A teď pozor. To že mu vysvětlujete, jak důležité je dokončit učení a chodit na praxi – to všechno je pro vás sice důkaz, že se o něj zajímáte (vždyť máte strach o jeho budoucnost), on to tak ale nejspíš nevnímá.
Mnoho otazníků
Je mnoho otázek, které můžete položit sami sobě: Co přesně znamená „přestal chodit do učení i na praxi“? Máte představu, co dělá v čase místo školy? Změnilo se nějak jeho chování, objevili se noví kamarádi, aktivity? Znáte synovy názory, změnily se nějak? Používá nějaké nové obecné výroky, například: nepotřebuji se vyučit, na nic mi to nebude, peníze si můžu vydělat jinak apod.? Má nějaké nové vzory, idoly?
A zde jsou otázky, které můžete probrat s ním: Doopravdy nemá obavy, co bude dál? Má nějakou představu, co chce dělat, jak se chce živit? Jak hodnotí úspěch? Bojí se neúspěchu? Je pro něj nedokončení školy menší zlo než neuspět u zkoušek? Pokud je učení zbytečné, co tedy není zbytečné? Co má pro syna smysl, jak by chtěl, aby vypadal jeho život, jakou vidí cestu, co pro to dělá?
Jako rodiče se často neptáme, protože býváme s vysvětlením našich dětí rychle hotoví: je to blbost, já mám zkušenosti, takhle to v životě nechodí a podobně. Jenže právě otázky, které jsou vedeny skutečným zájmem o druhého ćlověka, jeho pocity, bolesti, sny a obavy, jsou ty, které léčí duši a ukazují cestu.
Nemusíme hádat
Ve vašem krátkém dopise popisujete i určitý vzorec synova chování: „Vždy se pro něco nadchne a pak se toho zalekne a vzdá to“. To může vypovídat o nedostatku sebedůvěry nebo motivace, či o nesprávně stanoveném cíli. Syn může inklinovat k napodobování „silnějších“: vybral si stejný kroužek jako kamarád a pak zjistil, že jeho to nebaví, nebo v tom není dobrý. Jak vidíte, to jsou ale jen předpoklady. O co jde ve skutečnosti, na to se musíme umět zeptat.
Zkuste s ním promluvit jako s dospělým, bez soudů a kritiky. A pokud to nezvládnete sami, pak jsou tu odborníci. Osobně bych doporučovala kouče, jehož prací není ani radit ani léčit, ale pomoci lidem zorientovat se ve vlastním životě a v konkrétní situaci. To je to, co váš syn právě teď nejspíš potřebujete. Rodinní koučové mohou pracovat jak s celou rodinou, tak třeba jen se synem.
Rozhodnutí je na vás. Kvalitní zkušené profesionály najdete v registru koučů na www.coachfederation.cz.
Mirka Čejková
